Premiér do patnáctého
Prezident Miloš Zeman vzkázal prostřednictvím televize, že Babiše jmenuje premiérem do patnáctého června, tedy to termínu socdemáckého referenda. Tím ovšem velmi snížil váhu tohoto referenda. Otevřel tím dvířka k podpoře ze strany komunistů a okamurovců, čímž by se sociální demokracie dostala fatálně na vedlejší kolej. Byla by z ní osudově rozhádaná partaj, které ujel vlak. Nebyla by ani ve vládě, ani v opozici podle své vůle. Prostě by se tak stalo, protože vlastně nikdo pořádně neví, kdo v ní šéfuje.

Prezident Zeman uvedl jako motiv svého rozhodnutí snahu proces urychlit. Otázka je, jakým směrem se bude proces ubírat. Pokud to dopadne tak, že referendum bude negativní, tedy proti vládní účasti, a Babišovi se vrhne do náruče dvěma protievropským a protiatlantickým nacionalistickým proruským stranám, nastane ta chvíle si zopakovat listopad 1989. Bude to snad i opáčko osmašedesátého roku, jenomže chválabohu bez tanků (on je dneska dohromady nikdo nemá, ne že by chuť chyběla).

Patálie s medailí
Chudák mladíček Vojtěch Pikal, takto místopředseda Pirátů, kterému se stala odpovědnost za nominace na medaile… Jakpak se může tenhle holobrádek s řídkým plnovousem vyznat v předivu zlostí a nenávistí za posledních padesát let… Takže mu proklouzl Karel Sýs jako nominant na medaili. Pikal pyká a omlouvá se a zamotává se do padáků anglických letců a možná, že by měl běžet k mamince a vyplakat se jí do sukně. Pomohlo by to.
Ale co s tím Sýsem? Ono to zůstane na Miloši Zemanovi. Jedno je ale jisté. Pokud tenhle mstivý dědek chce pražskou kavárnu rozdráždit do běla, nechť Sýsovi připne libovolný metál. Každý bude fungovat v podstatě stejně, ozve se zuřivý řev. Což je rajská hudba pro ucho našeho imperátora zvoleného třemi a půl milionů hlasů. Co by pro ten požitek neudělal? Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Začíná být fakt horko

Pejskové vyli až dosud vcelku v pohodě. Teď už na ně horka začínají doléhat. Přijdeme domů z procházky a místo aby se vrhli k misce, rozplácnou se v předsíni na dlaždičkách. Gari už neskáče do auta, musím ji vybízet, a Noru, tu tam musím naložit jak bochník do pece.

Když už jsme se dostali k bochníku… Včera našla Gari půl čičky chleba vyhozený za jednou chatkou u Oleška. To jsme měli za sebou tak asi kilometr z pětikilometrového putování. Byl jsme zvědav, za jak dlouho ji to nošení chleba omrzí. Omrzelo asi po dalších dvou kilometrech, pak se odloženého chleba ujala Nora a takhle na střídačku ho společně dopravily až k autu. Teď mám chleba na zadním sedadle. Ožírají ho? Vůbec ne. Je to trofej. Viděli jste snad Kvitovou okusovat Pohár mistryň?