K tomu zjevně směřujeme. Ministr Robert Pelikán vydal ruského agenta Nikulina do Ameriky a šup, už letí. Prý na vlastní žádost a z vlastního rozhodnutí, ale povídali že mu hráli. Kremelská agentura v Praze je hrubě nespokojena. Ta její chytřejší sekce, tedy exprezident Václav Klaus, je věru chytřejší než Miloš Zeman ne o parník, ale o celou vltavskou flotilu. Takže svoji ( = kremelskou) nelibost formuloval tak, že český postoj je zásad ho amerických vnitropolitických bojů na protitrumpovské straně. Rozhodující slovo ale má ta méně inteligentní sekce, tedy prezident a jeho poskoci. Babišovo jednání se sociálními demokraty vybuchlo, protože se Babiš nechce vzdát kontroly policie, a nastoupí k Zemanovi usednout na lopatu. To se stane v úterý. Do té doby musí přemýšlet, zdali to svoje kormidlo má směřovat k západu nebo východu: je nejisté, že ve středu nějaké kormidlo bude držet.
Sociální demokraté sjezdovali a hlavní hvězdou se stal Jaroslav Foldyna: stal se místopředsedou už v prvním kole a hned všechno vyložil: jak chce tu sociální demokracii dostat přes hranici dvaceti procent a toho dosáhne tím, že se opře o lidi práce a odmítne přeliberalizovaný neomarxismus. To se asi Jiřímu Dienstbierovi pěkně poslouchalo. Je konzervativní levičák, EU je OK, ale občan ČR je mu přednější a proti referendu o vystoupení z unie a NATO určitě nebude. Chorošo, moloděc! Finsko také není v NATO, nesmí být, protože si to Rusko nepřeje. I Česko členem je. Zdali může vystoupit se staral už na začátku naší nato-istické kariéry agent Kato Jan Kavan. Lze si představit, že tu ideu přítel Foldyna dotáhne do konce. A lidé mu budou tleskat, protože je konzervativní levičák a je proti dámským kvótám, inkluzi a genderovým experimentům.
Možná slyším trávu růst. Kéž by tomu tak bylo.
Slibovali dvacet stupňů sluníčka a skoro to splnili, takový byl povelikonoční víkend. Došlo i na jezírko. Přes zimu jezírko spí, vypnutý je okruh, nepracuje čistička, ryby spí někde u dna. Už koncem týdne se voda ohřála a ryby se občas objevily při hladině. Rozhodnuto, že oživíme jezírko.
Gari je vzdálený pozorovatel dějů na zahradě, Nora je účastník. Je těžké zaujmout nějaké morální stanovisko. Jistě je třeba pochválit aktivní přístup, ovšem ten má za následek překážení a pak taky otisky tlapek na podlaze. Nakonec to vždycky dopadne nějakým kompromisem. Gari nekompromisně přihlíží z domu, prosklenými dveřmi, Nora pomáhá a poté je zahnána za Garinkou.
Tentokrát to ale dopadlo bez nějakých silových řešení. Čištění čističky (kdo ohlídá hlídače, kdo vyčistí čističku, kdo pokropí kropiče?) se neobejde od smradu. Přitom jak známo, smrad není ani tolik pojem kvantitativní, je to spíš otázka kritérií a ta mají pejskové hodně jiná než lidé. Tentokrát došlo ke shodě. Nora uznala, že čeho je moc, toho je příliš a šla dovnitř, sama, bez vybízení.
Možná ovšem, že to bylo tím, že stran sluníčka a teploty zůstalo spíš při slibech a že jí prostě byla zima.