Háček je v tom, že ho zvolila většina voličské obce, sice těsná, ovšem vítězství se vysmívá všem přívlastkům: vítězství je prostě vítězství a jestliže Miloš Zeman ve středu večer oslavoval v utajení a za kordony strážců svůj triumf, měl co slavit. První vítězství urval na demagogickou lež o sudeťácích a Benešových dekretech, napodruhé opět lhal tvrzením, že jeho soupeř Jiří Drahoš otevírá dveře ilegální imigraci. Zeman je delegován balamucením lidí a lžemi. Nicméně, to je třeba si připomínat, je delegován.
Demokracie má tu nepříjemnou vlastnost, že občas zvítězí jiný koncept, jiný pohled, jiný názor. Ovšem k demokracii patří i to, že po vítězné volbě sáhne poražená strana k protestům. Ty jsou mnohdy přehnané, jako když se na Václavském náměstí spojuje Zeman s vraždou Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. V krajním případě jsou směšné, jako když horlivec při udílení Českých lvů vyzýval lidi, aby nevolili Zemana. Nicméně je třeba mít na zřeteli, že i tyto výstřednosti mají racionální názor.
Veřejnoprávní média leží mnoha mocným lidem a skupinám v žaludku. Zeman jen na plná mluvidla vyjádřil to, co jiní ve skrytu zamýšlejí: totiž zakroutit veřejnoprávním médiím krkem. Už se to jednou stalo, když byla v roce 2000 dosazena do čela ČT psychicky nevyrovnaná Jana Bobošíková, která pak oscilovala mezi servilitou k ODS a Václavu Klausovi a příchylností ke komunistické straně, za niž se v roce 2008 nechala kandidovat na prezidentský úřad. Tehdy lidé vyšli do ulic a političtí aktivisté televizi dokonce fyzicky okupovali. To bylo skandální a bylo to na hraně pučistického aktu, nicméně televizi to zachránilo v její nezávislosti.
Prezidentův arogantní inaugurační projev by se možná setkal jen se zaslouženým pohrdáním a posměchem, nebýt rozkolísané politické situace v zemi. Už to trvá příliš dlouho na to, aby to bylo poutavé, leda to je zajímavé, že sympatie na té hře nezískává absolutně žádná strana. Slováci se zvolna sunou k novým volbám. Měli bychom jejich příklad následovat.
Máme pravidelný okruh. Po Woodstockové louce na vyhlídku nad Vltavou, odtud k Domečkům je to půl druhého kilometru na Obrátku, tam se otáčíme a jdeme po Koňské dráze k autu – místopisné údaje nenajdete ani na té nejpodrobnější speciálce, jsou naše. Právě u Domečků objevila Garina zdroj nějakých sajrajtů. Všiml jsem si toho, odehnal ji a pokračovali v cestě po okruhu. No a za nějakých čtyřicet minut se vracíme, jsme poblíž, Garina zmizí. Kdepak je? Za chvilku se vynoří, mele hubou a tváří se tajemně. No samozřejmě, ona si potvora pamatovala kde má ty svoje sajrajty! A hned šup, a už byla u nic. Potvora jedna mazaná.
Nedá se nic dělat: je to pejsek pejskovatá.
Nořina tlapka - komun iké
Děkuji čtenářům za rady, aplikovali jsme tu co byla nejspíš po ruce - ocet zabral, tlapka se hojí.