Ministr průmyslu v demisi Tomáš Hüner teď memorandum vypověděl. Oba akty jsou pozoruhodné. Ten první: před volbami podepsat něco, co musel soudný člověk rozpoznat jako výbušný materiál, to chce hodně velkou odvahu – anebo značný díl jiné lidské vlastnosti. Odvahu musí mít i Tomáš Hüner. Zmíněná firma si nenechá výpověď líbit, s tím se dá počítat dozajista, tím spíš, že už do výzkumu investovala peníze.
Stačí si vzpomenout na případ Diag Human. Ten se táhne hluboce do devadesátých let. Tehdy jsem ještě pracoval v novinách a byl jsem v týmu, který se kauzou Diag Human zabýval. Nikdo z nás nepochyboval o tom, že jde o podezřelý podnik, a taktéž se nikdo z nás pak nedivil tehdejšímu ministru Bojarovi, že obchod Diag Humanu zatrhnul. Jenže to, co se zdá býti nad slunce jasnější, ještě zdaleka nemusí obstát před soudem nebo před arbitráží.
Že hnutí ANO páně Havlíčkův podpis využilo ve volbách, to se dá snadno pochopit. Méně pochopitelné je, že rozhorlení nadále trvá – a k tomu přistupuje i to, že rozhodnutí ministra v demisi jsou legitimní jaksi napůl. On je takový ministr jako chytrá horákyně, má puvoár, ale nemá parlamentní podporu. To se týká celé Babišovy vlády, nicméně dá se čekat, že tahanice s firmou EMH se potáhne ještě dlouho, předlouho.
Často teď píšu v ateliéru v Břežanech. Ten je v centru, hned u domu je velké jezírko a na něm bytují kachny. Pejsky samozřejmě ty kachny převelice zajímají, jenže kachny jsou na vodě, pejskové na břehu. S ledem nastala trochu jiná situace, nicméně nikoli zásadně jiná. V ledu je volný prostor, na něm kachny plavou a pejskové se bojí na led vlézt – a já je v té bázni podporu.
Jenže pak přijdou lidé a házejí kachnám housky a stane se, že kachny vylezou na břeh a domáhají se housek jaksi z první ruky. Což bylo včera. Vyjdeme z domu, já a pejskové, zahneme do průchodu, ten vede k jezírku. Tam na břehu sedí maminka s dětičkami a házejí kousky housek a kachna trůní vedle nich a kouká, jestli by zobákem nedosáhla to houskového pytlíku.
Pejskové strnuli. Kachna na břehu, kachna na dosah nebo přinejmenším na doskok! Kachna si jich nevšímala a hleděla si housek. Pejskové stáli. Teprve pak si jich kachna všimla a uletěla. To hned se rozběhli a tvářili se horlivě.
Ona nám uletěla, nezlobíš se, ptaly se mě pak očima.
Nezlobím se. Je to normální.