Kurdská spojka
Ono to bylo hned od samého začátku divné: naše policie sebrala v hotelu kurdského politika Sáliha Muslima. Policie byla skoupá na informace, její mluvčí hovořila o „zadrženém“ bez udání jména. Zpráva byla dobrá jen na pozvednutí obočí. Opravdu se dá čekat, že Praha vydá kurdského předáka do Turecka, které je na nejlepší cestě se stát islamistickou diktaturou střiženou mussoliniovským fašismem? Politik si v cele dlouho nepobyl. Městský soud v Praze ho propustil. Ukázalo se, že Interpol na něho žádný mezinárodní zatykač nevydal. Ano, v Turecku je na seznamu nejhledanějších teroristů, ovšem Turecko je stát, kde je velmi snadné se na takový seznam dostat. Je zřejmě zaděláno na docela slušné nepříjemnosti. Proč tedy byl Sálih Muslim zatčen? Zpráva o zatykači Interpolu byla zjevně mylná. Někdo ale musel rozhodnout a dát policistům rozkaz. Kdo to byl a na základě čeho se to stalo? Rozepře s tureckou vládou se dají čekat, ovšem s takovou vládou by musely nutně nastat i bez zatčení kurdského politika.
Tak mě napadá, že dnes jezdit na výlet do Istanbulu asi není ten nejrozumnější nápad.
Jedna od druhé se učí? Samozřejmě. Nora naučila Garinu mnohým dovednostem. Tak například už i Gari „dělá horníka“: jak mají obě svoje křesílka, Nora si sedne a tlapkami drásá opěradlo. Je to znamení, abychom šli a přikryli ji dekou. Teď i Gari dělá horníka, třebaže se sama umí do deky zabalit: tohle Noru nenaučila.
Když nasazuju obojky, Gari si sedne, kdežto Nora se při tom potápí, jak tomu říkám – poklesne předními a prohne se, protahuje hřbet.
“Nepotápěj se!“ kárám ji každé ráno. A ona se potápí.
Obě se potápějí, musím konstatovat ode dneška. Nu co, i tak možno. Obojky nasazeny, glosa dopsána a vyrazíme do mrazu.