 |
Babiš se distancoval od Okamury
Před týdnem jsem tu prorokoval, že se Babiš bude muset odříznout od Okamury. Vedla mě k tomu prostá logika, ta zřejmě chybí všem těm, kdo se i před tím týdnem zalykali nadšením na tom, jak si ANO musí nutně padnout do náručí s komunisty a okamurovci. Realita je jinde. Okamura je veřejný nepřítel a je krajně neodpovědné ho tlačit do pozic, odkud by mohl dosáhnout na páky moci. Dosti na tom, že politika jádra klubu poražených umožnila okamurovcům dosáhnout na více pozic ve vedení parlamentu, než na jaké by měli normálně právo. Nehledě k tomu, že bez honičky na „trestně stíhaného“ (který nebyl, není a pravděpodobně nikdy nebude odsouzen za vědomý podvod) by se ČSSD ostudně nepropadla pod 10 procent a Okamura by stejně ostudně nepřesáhl 10 procent – jedno i druhé jsou výsledek politiky lidí nevidoucích dále než na špičku nosu.Tak tedy se Babiš v logice věci od Okamury distancoval ještě před jednáním s SPD, kdyby chtěl svůj postoj ještě zřetelněji vyjádřit, musel by před kamerami Okamurovi vylít na hlavu kýbl. A co je důležité, Babiš jasně a jednoznačně odmítá referendum ve věci NATO a vystoupení z EU. Moc dobře si musí být vědom, že tím ztrácí mnoho svých doposud příznivců. Za situace katastrofálního demokratického deficitu Evropské unie je pochopitelné, že roste ve veřejnosti nevole a že jsou lidé ochotni slyšet na vábničku referenda. Z podobné frustrace se zrodil nesmysl zvaný přímá volba prezidenta bez dalších úprav ústavy. Co byl popud k přímé volbě prezidenta? Nechutnosti kolem zvolení Václava Klause. Ty ovšem nevznikly z principu zastupitelské volby, ale ty vznikly z momentálního rozložení sil v parlamentě, kde vládl v podstatě rovnovážný stav mezi levicí a pravicí a o výsledcích hlasování rozhodovali přeběhlíci a aliance uzavírané na pisoáru.
Dnes ovládá Evropskou unii klika levičáckých sociálních inženýrů. To neznamená, že je podstata špatná a je nutné ji rozvít – špatný je Juncker a celá jeho skvadra. Princip spolupráce, volného obchodu, volného pohybu osob, volného podnikání neomezovaného hranicemi, to jsou naprosto převažující klady a nějaké kvóty jsou ve srovnání s tím okrajovým nesmyslem. Příklad brexitu by měl odstrašovat každého, kdo o nějakém odchodu z EU uvažuje: silná ekonomika, silná prestižní politika podpořená společenstvím národů někdejšího impéria se mele ve slepé uličce a neví kudy kam. Také od Pirátů je to populismus a pošetilost, když podporují referendum o odchodu a jedním dechem říkají, že by nedoporučili voličům, aby hlasovali pro odchod. Proč tedy chcete do referendum vyhlásit?
Šklebení na Drahoše
Teď už každý ví, že je Drahoš bez názoru a že to nemohl vyhrát: je to hanebný postoj, hanebný a trapný. Sám Jiří Drahoš se chová důstojně a dává příklad k následování, když opakuje, že Miloš Zeman je i jeho prezident. Je dobře, že si nebere příklad v Americe – to už by někoho najal, aby vyzkoumal ruskou stopu (a ne že by nebyla!) a usiloval o Zemanovo odvolání. Rspektuje výsledek volby a tím dává příklad k následování.
Postoj je to ojedinělý, trapnosti převládají. Ivo Strejček z institutu Václava Klause ve včerejším Psu reaguje na editorial šéfredaktora Echa Balšínka a jásá nad tím, jak se Balšínek distancuje od „zastánců pluralitní demokracie“ za to, že vybrali nelídra bez názoru.
Je to obrovské předstírání, že autor a jistě celý institut v čele s šéfem nevidí podstatu věci. Nejde ani tolik o páně Zemanovy názory. Jde o to, že jde o člověka osobnostně nevhodného vykonávat funkci hlavy státu. Pod hradbou siláckých názorů je to slaboch ovládaný kamarilou podezřelých figur a svými doslova žvásty se dostává do příkrého rozporu s politikou vlády České republiky. Žádný konstituční monarcha by si nedovolil to, co dělá tento muž, dělal a bezpochyby bude dělat i nadále. Miloš Zeman škodí své zemi a bylo by jí pomoženo, kdyby ho nahradil kdokoli, kdo by chápal roli prezidenta republiky, jak ji definuje ústava. Institut Václava Klause jenom předstírá, že toto neví.
|
|
Psí psychice říkám psichika, ale on by to nemusel bez zevrubného vysvětlení každý pochopit, tak to trochu polopatisticky předkládám. Pes má psychiku jako každý jiný človíček, o myších nepochybuji od doby, kdy jsme tu chovali dva osmáky a nechávali je skákat po bytě. Konec konců, v mých vyprávěnkách o pejscích o ničem jiném než o psichice snad ani nevyprávím.
Někdo je to složitější psichika – teď třeba se Nora rozhodla, že se bude občas bát jít do schodů. Děje se to obvykle večer, když se dole v chodbě nesvítí a schody jsou osvětlené jenom shora. To pak stojí dole a přešlapuje, nenaříká, to ne, ale přešlapuje. Nahoře to slyším a musím jít dolů a prošťouchnout ji. Opatrně vyšplhá na podestu a pak už běží sama. Když to tady píšu napadá mě, třeba hůř vidí? Neděje se to ale pokaždé, jenom někdy. Jakou má náladu. Inu, psichika.