Žaloba a zbraně
Česká republika vstoupila do soudní pře s unií kvůli směrnici o zbraních. Když šlo o žalobu týkající se kvót, Česko zůstalo stranou, ale tentokrát iniciativu převzalo. Věcně nemá celá ta záležitost žádný praktický efekt. Ze strany unie neomezí terorismus v ničem, ze strany protestující nebude pomoženo ani ublíženo ničemu a soudní dvůr k němuž byla žaloba podána rozhodne nejspíš vstřícně politické objednávce: jde přece o to, aby se v evropském obyvatelstvu vyvolalo zdání „provedení opatření“. Tedy zakáže se teroristům opatřovati si zbraně a titíž si přestanou opatřovat zbraně. Praktické důsledky české žaloby jsou tedy pochybné. Nicméně význam ta žaloba má. Je to výraz vzdoru politické doktríně v unijní Evropě převládající. Fotografii ministra Chovance pózujícího s winchestrovkou v ruce je možné se smát. Ale teze „odzbrojením k smíru“ je k pláči.
První dáma
Je to opravdu půvabné: nově zvolený prezident Emmanuel Macron vyhrál volby díky několika vizím, například že zatočí s východoevropskou pakáží a pak že sníží úroveň francouzské byrokracie – letět mělo 300 tisíc úředníků. Po zvolení učinil první krok, totiž že chtěl ustanovit svoji manželku úředně petrifikovanou první dámou s nárokem na úřad. To mu nějak neprošlo a nějak to snížilo jeho vážnost. Třeba si ji obnoví tím, že si smlsne na východoevropské pakáži.
|
Troubení na holuba
Naložil jsem pejsky do auta a vyrazili na výlet. Už to vypadalo, že nám nic nebrání dosáhnout cíle, té velké louky v Olešku, kde Gari s Norou můžou běhat a honit se a pátrat po myšičkách. Něco se přece vyskytlo: holub. Stál uprostřed ulice, koukal na nás kulatým okem, přešlapoval a dával najevo, že se nehodlá hnout. Lehce jsem na něho troubnul, on ni. Tak jsem ho velmi opatrně objel. V zrcátku jsem ho pak viděl, jak se za námi dívá. To jsou dneska lidi, říkal si. Oni by jezdili těmi svými auťáky sem a tam, jako by se neholubilo!
Jeli jme dál a v paměti mi vytanula anekdota, já si jich pamatuju jen málo, ale tuhle mám rád od dětství.
Vsadili se orel, jestřáb a holub, dohodli se na závodech Praha – České Budějovice. První dosedl na špičku Černé věže orel, chvíli za nim tam doplachtil jestřáb. Čekají deset minut a když se nedočkali ani po půl hodině, měli starost, jestli se holubovi nic nestalo. Vraceli se, koukali a až doletěli na Pankrác a on tam dole kráčí holub. Tak se k němu snesli a co že se tu špacíruje, vždyť oni dva, orel a jestřáb, už dávno v Budějovicích byli!
Holub na ně užasle koukne: „Jo vono se letělo?“
To byl on, na té naší ulice, to byl on, ten závodní holub.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz