Případ Markéty Všelichové a Miroslava Farkase je názorná ukázka nebezpečnosti našeho světa. V současné době má asi málokdo iluze o nezávislosti a nestrannosti turecké justice. Kurdské bojovníky usilující mimo jiné i o samostatnost národa se čtyřiceti miliony příslušníky asi nevytrhne pomoc jedné mladé ženy a jednoho mladého muže. Navíc, není to žádná velká změna postoje, Turci byli vždy citliví i na údajné a zdánlivé kontakty s Kurdy – své by o tom mohl vyprávět europoslanec Jaromír Štětina, který v sedmdesátých létech také prožil krajně nepříjemnou epizodu v tureckém vězení kvůli zcela vykonstruovanému obvinění. Žijeme v nebezpečné světě a je dobře si rizika uvědomovat. Charita může být z jiného úhlu nahlížená jako teror. To není argument proti charitě, je to jen konstatování v souvislosti s nebezpečím světa.
Bělobrádek odstoupí?
Lidovecký předseda Pavel Bělobrádek oznámil (pohrozil? slíbil? - to je věc úhlu pohledu), že po volbách odstoupí, když pro lidovce dopadnou špatně. Chtělo by se říct: to je ale samozřejmé, pane předsedo, proč o tom vůbec mluvíte.
Gari umí čumákem rozevřít škvíru nedovřeného šuplete a pak dolovat v koši. Anebo umí otevřít úplně zavřené šuple, prostě tak, že popadne madlo do zubů a táhne? Nejsem si v tomto bodě jistý. Obé je možné.
Jisté je, že Gari u šuplete je jako Mackie Messer - „obcházel tam v onen čas“ a dovede se tvářit naprosto nenápadně: já tu jen tak jdu, a že je šuple pootevřené, to opravdu není můj problém!