Něco se přece jen rýsuje. Zdá se, že prezident demisi ve čtvrtek podanou přijme. Dále to vypadá, že si prezident nepřeje ani předčasné volby, ani úřednickou vládu. Začalo se pěkně hovořit o nadcházejícím novém vládním projektu na stávajícím půdorysu. Naplňuje se úsloví o vlku, který se nažral a koza zůstala celá. Muselo by se ale přizpůsobit poměrům, to úsloví, hlavně ten vlk by se měl nahradit jiným zvířetem.
Ona ta zapeklitost spočívá v tom, že je celá ta kauza součástí předvolební propagandy. Sobotkovi klesají preference. Slíbil, že všichni dostanou přidáno, a klesaly dál. Slíbil, že došlápne na bohaté, ani to nezabralo. Naproti tomu se na téměř dvojnásobném výsledku drží jeho konkurent, vlastněný miliardářem s nejasným pozadím a estébáckým škraloupem, to je fakt k vzteku! Ale ani aféry nezabraly. Čapí hnízdo, korunové dluhopisy, nic nemělo na výsledky vliv.
Ale ono bylo dopředu zřejmé, že nebude. Vždyť o kolosálním střetu zájmů lidi věděli, když šli Babiše a jeho podnik volit. Švindle miliardářovy nejsou nic překvapujícího, kdyby nešvindloval, neměl by ty své miliardy, to dá přece rozum. Vždyť to řekl on sám – komu by se chtělo platit daně.
Takže – chybná taktika? Ano, chybná taktika.
Jaká je tedy situace den poté? Prach si sedá, kontury se začínají rýsovat a trosek je míň než se čekalo. O Sobotkově pádu se hovoří hlasitěji než tiše. On sám nehovoří vůbec.
Své si už řekl.
Vrátila se Ljuba z města. Slyším auto, harašení vrat, jdu naproti, se mnou Nora. Vítáme příchozí. Ta se diví: kde je Gari?
Leknutí. Jak to, že tu není Gari? Má pořád tu špatnou tlapku, jestli se jí něco nestalo… Spěcháme chodbou.
V kuchyni stojí tvor podobný mravenečníkovi.
Je to Gari. Ležela u mě v pracovně na kanapi, když uslyšela Ljubu šmejkla sebou, zamotala se do mé mikiny a jak se chtěla rozmotat, navlékla si rukáv na hlavu. Bůhvíjak se dostala po schodech dolů a doputovala až do kuchyně a tam zůstala stát a čekala, až ji někdo vysvobodí.
Ještě že se nepřizabila. Bylo by to v jejím stylu.