Počasí v Praze: jasno, 0 °C
O zdravém rozumu
Tažení ministra Chovance proti unii může mít sympatie z toho důvodu, že se odvolává na zdravý rozum. Chovanec to dělá i výslovně, například ve věci chystaného ústavního zákona o držení zbraní. Unijní restrikce vůči nejen zbraním, ale v podstatě čemukoli co i vzdáleně zbraň připomíná je proti zdravému rozumu ve světě, kde prudce stoupá kriminalita a ve veřejnosti roste nervozita a strach o vlastní bezpečnost. Tím spíš, že bezpečnostní síly nejsou schopné nebezpečí čelit a raději vymezují jakési no go zóny. Kdyby mělo Česko právo na držení zbraně v ústavě, byla by jistá šance bruselskému diktátu vzdorovat.
Bohužel zdravému rozumu odporuje Chovancovo odůvodnění. Právo občana „podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů ČR“, to je formulace zásadního významu. Chovanec tomu dal korunu upřesněním, že „ ať už to do budoucna bude forma nějakých aktivních záloh nebo jiná forma.“ Aktivní záloha, to je aktivita armádní, přičemž armáda je jeden ze základních atributů řádně spravovaného státu a má svoji specifickou a dlouhou praxí vypilovanou legislativu. Co je to „jiná forma“? Nějaká snad domobrana? Opět se bude argumentovat Švýcarskem, kde občané mají v držení ruční zbraně a tvoří občanské vojsko?
V tom je tedy to dilema Chovancova nápadu. Je správné že se staví proti chystanému – dalšímu – sebevražednému kroku unijních orgánů. Nechť je v ústavě, že občan má právo držet zbraň pod podmínkou splnění zákona. Ostatně by mělo být v ústavě jasně řečeno, na jakých ideových pozicích stát stojí, že jde o demokracii postavené na křesťanských a židovských základech, ale to se díváme za obzor, tohle bude aktuální za rok, za dva, ale určitě za tři roky. Nicméně nelze delegovat na občana ústavní záplatou o čtyřech a půl řádcích institucionální službu, kterou je pověřena armáda a policie.
Pozornost jistě vyvolá i další Chovancův nápad, že by mělo Česko vyjednávat s Británií o pobrexitové situaci na vlastní pěst, místo aby čekalo na činy těžkopádné bruselské byrokracie. Opět jde o iniciativu na první pohled sympatickou. Vychází ze zájmu o situaci našich občanů v Británii, kterých je podle oficiálních čísel čtyřicet tisíc, Poláků je tam milión. Je ale velmi nepravděpodobné, že by partyzánskou akcí na vlastní pěst Česko vymohlo nějaký výhodný extrabuřt. Tlak na Brusel, ten je samozřejmě víc než žádoucí a zde by očividně dávalo smysl synergické úsilí spolu s Poláky.
Bude to hodně bouřlivý rok.
 |
Jak jsem byl oblíbených
V sobotu jsem vedl fotografický seminář mé Dílny a jedna kolegyně tam měla s sebou pejska. Malinkého jezevčíčka, zrzavého, roztomilého. Ten se ke mně hnal po prvním spatření. Ano, byli jsme na volném prostoru, nějakých patnáct, možná dvacet lidí v zimnících. Mrzlo. Pejsek se rozhlédl a už jsem ho měl po boku.
Jak by ne. Oblečený jsem byl v psí bundě. Na boku mám kapsu. No a v kapse jsou frolíci pro Garinu a Noru. Pejsek hned zvětři, ke komu se má mít. No a od té chvíle jsem měl stálého figuranta.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz -->
|