Pátek 6. 1. 2017
,Je třeba mimořádně silné zaslepenosti, abychom tyto pány nazírali jinak než jako agenty cizí mocnosti, a celý případ je školní ukázka působení sebevražedných genů v organismu soudobé demokracie. Padouhy a vlastizrádce oslavujeme. Něco jako loajalita je pokládáno za zpátečnictví, v tom je ten princip.
Nyní ale došlo k paradoxní situaci. Prezidentem Spojených států zvolili občané člověka, který odporuje mediálně vládnoucí ideologii. Je to něco, jako – fantazírujme – kdyby v našich komunistických volbách, dejme tomu v roce 1984, lidi zvolili Václava Havla. Nechme stranou, že se to nemohlo stát ani stínem pravděpodobnosti, ale dejme tomu – je zvolen politik, který je v rozporu převládajícím míněním mediálního mainstreamu. Je třeba mu zatrhnout tipec.
Odcházející prezident Obama dělá, co může, aby mu namydlil schody, ale moc toho nemůže.
I vynořila se kauza ruské manipulace.
Jistě k ní došlo – Vladimír Putin neskrýval své sympatie vůči Trumpovi a ruské schopnosti lhát a manipulovat jsou nepřímo úměrné jejich schopnosti produkovat něco užitečného. Je tedy vysoce pravděpodobné, že páně Assagne-ův podnik posloužil jako hnojomet ve prospěch kampaně Hillary Clintonové – a historici posoudí, proč si Putin přál jako partnera Trumpa a nikoli Clintonovou. To je, řekl bych, makropolitická kauza. Já se ale vrátím k úvodní větě: tenhle Assagne, jasná ruská loutka, tlampač ruské propagandistické kampaně, byl lidskoprávníky oslavován jako hrdina a postavili mu bronzovou sochu. Čtenáři jsou mými svědky, že jsem ho zde vždy označoval za padoucha, a jeho souputník Snowden je podle mě vlastizrádce a soudy by měly zvážit míru jeho viny a uvažovat o trestu.
Ukončím úvahu – na reakci dobroserů a lidskoprávníků jsem upřímně zvědav.
Ve sněhu
A najednou je tady sníh! Nemáme ho tady ve Zvoli mnoho, sotva pár čísel, ale o zábavu je postaráno. Když napadl, vedl jsem pejsky na procházku – obvyklá cesta: naší ulicí, pak zahnout doprava, po cestě přes pole k lesu. No a vidím, že jsem první, kdo po polní cestě jde! Žádné šlápoty. Měl jsem pěkný pocit prvolezce a průkopníka, jak jsem tam proťapával náznaky budoucí trasy. Obešli jsme obvyklou trasu a navraceli se domů. Vyjdu z lesa – a pop mých stopách ani stopa…
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz --> |