Čtvrtek 15. 12. 2016,

• USA chtějí omezit dodávky zbraní Saúdské Arábii
• Příměří v Aleppu nevydrželo, na evakuaci lidí nedošlo
• Senátoři podali stížnost k ÚS kvůli zákazu prodeje o svátcích
• Vláda odmítla zákon zavádějící tresty za hanobení prezidenta
• ERÚ vypsal podporu obnovitelným zdrojům pro rok 2017
• Nové radary dodá české armádě Izrael, budou stát 3 GKč
• Inspektoři ČOI by nově mohli používat skrytou identitou
• Metropolitní plán Prahy dokončí architekt Roman Koucký
• Počasí v Praze: zataženo, mrholení, 6°C Vláda odmítla nesmysl
  Tedy přinejmenším částečně, vláda se nevlídně postavila k poslaneckému návrhu zavírat do vězení lidi, kteří se otřou o prezidenta. Není to překvapení – návrh se potkal s odmítnutím zleva i zprava a diskutovalo se o něm možná až moc na to, jaký nesmysl to je.

  Nesmysl, nicméně to je znepokojivé, že s tím někdo vůbec přišel. Dlužno ale podotknout, že prezident a nikdo jiný taky není fackovací panák a otloukánek. Liknavá reakce na vajíčkové bombardování prezidenta a jeho státních hostů byla skandální. Na to věru nebylo třeba žádného speciálního zákona. To nebyla kritika, to byl opovrženíhodný útok. Zrovna tak skandální je charakteristika vandalského zničení prezidentské standarty coby uměleckého činu a politického vystoupení.

  Na případu nejapného návrhu zákona, ale ten pořád zůstává otevřený, je jasně vidět ta přežívající touha mít všechno absolutně přesně podle litery zákona. Pak může zákonnost posuzovat robot, to je jedna stránka věci. Druhá stránka je ale horší a jsme s ní konfrontováni každou chvíli: že totiž se džungle zákonů tak hustá, že se interpretace mohou zásadně lišit a jsou mnohdy protichůdné. Jeden soud posílá člověka na osm let do vězení a druhý ho osvobodí a prohlásí ho za nevinného a oba soudci jsou právníci a studovali stejné paragrafy. Vtipu že dva právníci mají tři právní názory se můžeme zasmát, ale je spíš k pláči – proto, jak je pravdivý.

  Když jsou pejskové pryč Pejsky má půjčené do zítřka Anna Marie. Není to nic osudového. Prostě, pejskové jsou pryč. Seděli jsme večer u krbu a co chvíli mi oči sklouzly na psí křesílka. Byla prázdná. Pokaždé jsem se lekl. Pak později, šli jsme spát. V pelechu se nechoulily postavičky, psí deky ležely splihle, žádná hnáta nevyčuhovala. Ráno nikdo neskáče kolem postele, nikdo se neraduje, že se půjde ven. Dům je najednou prázdný. Až k nevíře, jak ho dovedou zaplnit dvě osoby s tak nepatrným tělesným objemem. A to jsou domy, kde NIKDY není žádný pes. Tohle nedovedu pochopit. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz -->