Čtvrtek 1. 12. 2016
,Heslo zní, daně mají platit všichni. To je bezpochyby správné heslo, naproti tomu stát, prezentovaný mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby měl pracovat pro blaho občanů – platících daně. V reálu to dělá v míře hodně omezené. Nicméně jen v Ráji mají státní zřízení tak ideální, že jsou všichni andělé spokojeni.
V argumentaci proti EET vidím tři závažné prvky. Bude ten systém fungovat? Jako obludná mi připadá myšlenka, že si dám kafe v hospůdce v Horní Dolní a ministr financí o tom dostane bericht. Ovšem podstatnější otázka mi tane na mysli – bude toto fungovat ve státě, kde prakticky nic nefunguje? Celá ta informatická síť mi připadá obrovitá. Jak tohle může fungovat v celém státě, když se nepodařilo rozumně zprovoznit jednu pitomou tramvajenku v městě Praha a když byly a jsou problémy s registrací aut? Přičemž auto registrujeme rozhodně méně často, než si dáváme kafe
Další pochybnost se týká výnosnosti celé věci. Rozumím dobře, že zátěž nesou občané. To je normální, vrchnost musí držet poddané pod krkem. Ale vyplatí se to? Vždyť nakonec i robota byla zrušena ani ne tolik z lidumilnosti jako proto, že se nevyplácela.
Nicméně, i kdyby byly tyto námitky pošetilé a všechno bude fungovat jak na drátkách a peníze do kasy potečou a z kasy budou vydávány na rozumné účely, jakkoli je to vize hodně nadzemská, zůstává zde ten Damoklův meč likvidačních pokud za lidskou chybu nebo lidský zlý úmysl, tedy za lidský faktor, nepředvídatelný a prakticky neovlivnitelný.
Jestli je něco ohavného na světě, v němž žijeme, pak je to právní nejistota. Lidé stojí před soudem a hrozí jim osm let vězení a zároveň zastávají funkce a soudy soudí a jeden pošle zločince od basy a druhý ho osvobodí a obžalobu prohlásí za nesmysl a bytí a nebytí visí na drátku, kterým teče nebo neteče internet a závistivec číhá, aby mohl poslat udání na internetovou stránku. To není Apokalypsa, to je realita a další její kapitola počíná dneškem.
Asi se málo bouříme. Funebrácký vůz na Václaváku, to je opravdu slabé kafe. Nesplacené přes EET.
Když voda zmrzne 2
Po každé procházce se Gari s Norou ženou k naší nádržce na vodu. Je to japonský tsukubai, něco jako umyvadýlko, návštěva zahrady si má umýt ruce – a v Japonsku se to opravdu dělá a naběračku na vodu dostanete za dvacku v každém železářství. No a naši pejskové z toho pijí, jak řečeno, po každé procházce. No jo, ale on je ten tsukubai zamrzlý! Marně jsem na pejsky volal, ať toho nechají, že jim přimrzne jazyk a že v kuchyni dostanou třeba celý kbelík vody. Oni trvají nikoli na rituálním mytí tlapek, ale na rituálním napití. Kdybych jim do ledu vysekal díru, možná by byli uraženi. Sekání nepatří k rituálu.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz --> |