Pondělí 28. 11. 2016,

• Zemřel kubánský komunistický diktátor Fidel Castro
• Návrh na odstavení jaderných elektráren Švýcaři odmítli
• Stávka pilotů Lufthansy je u konce, není ale vyloučena další
• Clintonová podpoří přepočet hlasů, podle Trumpa je to podraz
• Antimonopolní úřad znovu zrušil tendr na správu registru vozidel
• Člověk v tísni – společnost při ČT, o.p.s. ztratila v Doněcku akreditaci
• Prezident Zeman podpořil připravované změny ve školství
• Tři lidé se zranili v Moravském krasu po pádu z žebříku
• Počasí v Praze: postupně vyjasnění, 5°C Plačky za diktátorem
  První adventní neděle byla na události skoupá, tedy, přesněji, nestalo se nic, co by stálo za fajfku tabáku. Mediálním světem doznívaly ozvuky úmrtí kubánského diktátora Fidela Castra. Za pozornost stojí funerální kvílení špiček unie, konkrétně Junckera a Mogheriniové. Tato takzvaná ministryně zahraničí ujistila Kubu, že unie bude vůči ní pokračovat ve své angažovanosti. Tomu lze věřit, stejně jako tomu, že bude pokračovat ve své podpoře genocidním tendencím ze strany muslimského fanatismu vůči Izraeli.

  Debatovalo se i na české půdě, a debatéry se stal ministr obrany Stropnický versus předseda komunistů Filip. Je v podstatě jedno, o čem debata šla, bylo to předvídatelné. Jen to je možno podotknout, že servilita komunistů vůči Rusku je přece jen pozoruhodná.

  Vždyť Putinovo Rusko už nemá s původní komunistickou ideou vůbec nic společného. Putin je v podstatě car bez koruny. Opírá se o oligarchy, tedy u lupiče, kteří se zmocnili národního bohatství, a taky o církev, přesně jako to dělali jeho korunovaní předchůdci. Odvolává se na někdejší Sovětský svaz, ale čistě na jeho mocenskou kapacitu. On by chtěl být stejně hrozivý, jako býval onen obr na hliněných nohou vyzbrojený atomovou zbraní ukradenou Američanům. Filip k němu upíná své toužebné zraky. Copak od něho čeká, podporu dělnické třídě v boji s kapitálem?

  Nikdo snad není tak naivní, aby si toto myslel. Podstata je jinde. Komunisté jsou v Česku voleni tradicionalisty, ze setrvačnosti a ze vzdoru, to jsou dva hlavní důvody. Na vývoj společnosti mají nulový vliv. Zajímaví nejsou ničím. Mladé lidi oslovují minimálně, pokud vůbec. Nemají co nabídnout, leda snad chabé paběrkování, jako je přiživení na obavách z islamismu. Rádi by byli aspoň nějak zajímaví.

  Takže jako štětka na trhu nabízí své lůno, aby z nich šel strach a měli význam, nabízejí svoji ochotu být pátou kolonou Ruska v demokratické zemi. V té zemi, která udělala ta osudovou chybu, že je neposlala k čertu hned po převratu, kdy emoce byly ještě živé.

  Jiskra rozumu
  Čtu ve zprávách, že se Evropa pokouší navázat kontakty s Tuniskem a vypracovat program navrácení imigrantů na africký břeh Středozemního moře. Od okamžiku, kdy Maďarsko a Makedonie začalo bránit východní hranici je to první rozumný počin. Tento model by mohl fungovat. Ostatně už fungoval, když ho Italové praktikovali s Kaddáfího Libyí do té doby, než diktátora zahnal Západ v záchvatu lidskoprávního rozhořčení do škarpy, kde ho dav umlátil k smrti a zahájil éru rozvratu kdysi kvetoucího státu. V úvahu spadá ještě Maroko, Alžírsko a Egypt. To je správná myšlenka, hodná podporování a je dobře, že s ní přichází i unijní komisař pro imigraci Avramopoulos.

  Je ale třeba poukázat na dva problémy, s nimiž dlužno počítat i v tomto stádiu oťukávání a příprav.
  Pokud by byl mechanismus nastartován, to znamená, že by na severoafrickém pobřeží vznikly sběrné enklávy podporované Evropou, vyvstali by dva zásadní nepřátelé: lidskoprávní organizace a teroristická internacionála. Nebylo by to v moderní historii poprvé, kdy se extrémy přitáhly ve prospěch destrukce, komunisté a nacisté také spolupracovali až do roku 1941. Z jedné strany mediální masáž, z druhé strany teror, se společným cílem tento projekt likvidovat.

  Ono to nastane, a předvídám to přesně, je to ostatně můj obor. Ale tentokrát si zapíšu do notýsku, že jsem to předvídal 28. listopadu 2016.

  Nasazena mastička Je to s Gari tak: když nespěchá, běhá po všech čtyřech. Když spěchá, bere to po třech. Potíž spočívá v tom, že spíš spěchá než nespěchá. Garinka je pejsek, který má naspěch. Jako léčbu bolavé tlapky jsme nasadili višňovou mast neboli Višněvského balzám. To je protizánětlivá mastička a jak se zdá, pomáhá to docela dobře. Dalo by se to i exaktně měřit, kdybychom Garině připevnili čidla na přední tlapy a a záda jí přilepili comp. Počítalo by se – v časovém průběhu – jak často se dotýká země současně a nespojitě. Zatím to odhaduju tak 3:1 ve prospěch současného záběru. Jedno ale vím jistě, že totiž v souhrnu by vyšla opravdu vysoká čísla. Gari je pejsek spěchací a běhací. Mastičku snáší dobře, na noc nasazeny obvazy a fusekle, nesnaží se fusekli sundat. Aspoň že tak. Ljuba si myslí, že si Gari myslí, že jí fusekle pomáhá. Já si myslím, že si Gari nic nemyslí a že pomocí fusekle vyvede nějakou nezbednost, kterou si nedovedu vymyslet. Ta musí přijít.