Víkend 19.-20. 11. 11. 2016
, |
Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček nadále trvá na své předloze zákona o hanobení prezidenta republiky. Přestože to bylo mnohokrát řečeno, není na škodu připomenout, že jde o bývalého policistu Pohotovostního pluku, který mlátil pendrekem lidi za Palachova týdne v roce 1989. Hanebnost je, že takový člověk může být poslancem a že zrovna on takový zákon předkládá. Však taky je z toho – někde - pobouření a 17. listopadu budil na Národní třídě v Praze obecné veselí muž v historické uniformě, přičemž jeho taktéž uniformovaný kolega a spoluhráč mu říkal „soudruhu Ondráčku“.
Věc má mnoho háčků.Hanobení kohokoli je hnus a pamatuje na to mnoho zákonů, především zákon na ochranu osobnosti. Ve vztahu k politikům a vůbec lidem veřejně činným panuje v tomto smyslu jistá výjimečnost v tom smyslu, že kdo chce veřejně vystupovat, musí počítat s kritikou, včetně kritiky hrubšího zrna. Házení vajíček na prezidenta, natož pak na prezidenty, to bylo odporné vybočení ze standardů lidského soužití a státní moc měla okamžitě a nekompromisně zasáhnout – psal jsem o tom v tomto smyslu hned poté, co se to stalo. Taktéž stržení prezidentské standarty jsem tu víc než ostře odsoudil, až můj text koloval po internetu jako kuriozita. Odsoudil jsem já, neodsoudila státní moc, ale ne proto, že nemá dost paragrafů, ale kvůli své impotenci. Přemírou paragrafů, jež den co den chrlí kafkovská továrna a zákony zvaná parlament ocitli jsme se v právní džungli, kde občan nezná ani svoje povinnosti, ani svoje práva a doufá jen, že díky lenosti a bordelu nějak přežije.
Do toho přichází Mlátička Ondráček s pokusem vlísat se do přízně populárního prezidenta – ano, takový je to paradox, že tento hanobený muž se těší větší popularitě, než kterýkoli jiný politik nebo politický subjekt tohoto státu.
Pokud by Mlátičkův zákon byl přijat, nezdá se, že by to hrozilo, ale spekulujme, kdo by rozhodoval, co je hanobení a co je kritika nebo satira? Po Václavském náměstí nosili 17. listopadu obrovské červené trenýrky s vyobrazením Zemana zabořeného hlavou do řitního otvoru Velkého Číňana. Podle mého názoru je to trefné vyjádření prezidentova politického postoje. Je to hanobení nebo není?
Pokud by to mělo být hanobení, soudruh Mlátička Ondráček by si mohl jako vedlejšák vzít praktickou výuku mlácení demonstrantů na bázi svých bohatých zkušeností.
|
Houdini
Ljuba byla v práci, já taky, tedy se svou Dílnou na Národní na oslavách 17. listopadu. Večer jsem se vrátil – a co nevidím, Nora mě vítá u dveří do předsíně. Kterak to? Zavíráme je v patře takovou věcí z IKEA, je to původně kvůli batolatům, aby nespadla ze schodů, my to aplikujeme na pejsky. Při odchodu to instalujeme v patře, aby holky byly nahoře a nešeredily po baráku. Nedávno se stalo, že byly obě dole, ale to byl důsledek opomenutí. Takže nové opomenutí?
To mi táhlo hlavou, zatímco jsem se zouval. Za chvilku byla za dveřmi i Gari. Šel jsem se tedy podívat a vidím – žádné opomenutí. Potvory se naučily tu branku otevírat. Jsou to samoučící mechanismy. Musím vymyslet nějaký zámek a uvidíme, za jak dlouho ho překonají. Bedřich Engels je autor spisku Podíl práce na polidštění opice. Já napíšu Podíl útěků na polidštění psa. |