Víkend 12.-13 11. 11. 2016
,To je otázka, která nás musí napadnout poté, co premiér Sobotka nejdřív tajemně oznámil výměnu unavených hráčů týmu, termín byl měsíc, pak najednou to šlo jako když hrom bije a vyhozeni jsou dva muži, o kterých se psalo v novinách, že budou nejspíš vyhozeni.
Letí Svatopluk Němeček. To je celkem normální, protože ministr zdravotnictví je to, o čem před více než padesáti lety Pavel Juráček natočil film Postava k podpírání. Každý ministr zdravotnictví musí být dříve či později vyhozen, a je kupodivu, že tuhle funkci ještě někdo bere. Němečka zastoupí Miloslav Ludvík. To je ten, kolem kterého byl rozruch před pěti lety, protože někdo vyslepičil jeho interní pokyny z pozice šéfa motolské nemocnice k personálu, aby se lépe staral o kulichy, kteří platí nadstandard. Financování péče a snaha o rovnostářství a nedostatek peněz na jedné straně a nesmyslné mrhání peněz způsobené absurdní – jistě podplacenou – legislativou, to je čertův mlýn,. který nakonec semele každého ministra zdravotnictví. Teď ponese kůži na trh kulichomil Ludvík.
Jiný je případ Jiřího Dienstbiera. Zatímco funkce ministra zdravotnictví je jasná a očividně potřebná, ministr bez tašky se starostí o lidská práva a rovné příležitosti, to je něco, co by se při minimu racionálního přístupu k věci muselo zrušit bez ohledu na to, jak zdatný je aktuální přednosta tohoto nesmyslu. Dienstbierův post se ale neruší, o lidská práva teď bude zápasit poslanec Jan Chvojka. Určitým vodítkem k pochopení může být reakce zeleného Matěje Stropnického. Podle něho změna vzdaluje sociální demokracie ideálu progresivní a liberální strany. Pokud má pravdu, pak zaplaťpánbu za to, s ohledem na to, co pan Stropnický pokládá za progresivní a liberální.
Pochopitelné to ale všechno moc není. Po volebním fiasku by se měl odporoučet šéf strany. Místo toho vyhodil tradičního Otloukánka a kopl do koule, kterou má sociální demokracie připoutanou k noze: progresivismus a liberalismus dienstbierovského typu je voličům sociální demokracie vzdálen za oběžnou dráhou Uranu.
Zkouška státníkova
Uplynulo pár dní od Trumpova zvolení prezidentem Spojených států a na pořadu dne se objevilo téma jaderného štítu v Polsku a Česku. Proti radaru v Brdech se postavila ruská agentura plnou svou přesvědčovací vahou a slaboch Obama sklopil uši a stáhl se. Nyní se projekt znovu rýsuje na obzoru.
A jsme u jádra věci, naznačeného ve včerejší glose. Kde jsou hranice zájmů, a jaký je vztah Trumpa k Putinovi?
Na tato témata můžeme spekulovat stejně výřečně jako planě, jedno je ale jisté. Na tu vrstvu veřejnosti, která podlehla putinovské a komunistické propagandě, a proti našemu angažmá na společné obraně Západu se vymezila, má zásadní vliv prezident Miloš Zeman. Prezident výslovně podporoval Trumpa ještě v době, kdy byl americkým oficiálním mainstreamem pokládán za outsidera. Ale to vše mohly být řeči, navíc podpořené tušením, že Putin by raději jako příštího partnera viděl Trumpa než Clintonovou. Ale protijaderný štít vše zásadně změní. Miloš Zeman má teď možnost svého přítele Trumpa (pozval ho přičinlivě do Prahy) podpořit. Je to muž výřečný, mohl by svým stoupencům vysvětlit, jak zásadně důležitá je protiraketová a protijaderná obrana Západu. Pokud by tohle dokázal udělat, pak mu odpusťme poplivaného Peroutku a ostudu na Kováčově pohřbu a potácení nad korunovačními klenoty.
To bude první skutečná zkouška jeho prezidentského úřadování. To už nebudou jen žvásty plynoucí z ega, ale koncept a postoj. A jak to tak v dějinách bývá, jednou jsi na té anebo druhé straně. Je pak třeba zásadně volit. Ještě to není zcela aktuální, ale rýsuje se to a je to v logice vývoje.
Zase ve sněhu
Nebylo ho u nás ve Zvoli mnoho, spíš to byl poprašek. Každopádně se pejskové vracejí z procházek spíš jako bahňáci než sněhuláci. Sníh je ale třeba zaznamenat, je to důležitý mezník v toku času. Musel jsem ráno uklidit oba naše oleandry do garáže. Je to něco jako obřad, léto definitivně končí a mohu se jen těšit na den, kdy vytáhnu rudlík a oleandry zase vrátím na jejich místo, aby se vyhřívaly na sluníčko. Pejskové v tom žádnou symboliku nevidí. Pro ně je to alotrium, a nadšeně se ho účastní poskakováním a štěkotem. |