Úterý 8. 11. 2016,

• Clintonovou těsně před volbami favorizuje většina průzkumů
• Eurokomisař vyzval země Visegrádu k větší pomoci s migranty
• Saakašvili složil funkci oděského gubernátora, napadá Porošenka
• Zemřel advokát Altner, jemuž za vysouzení Lidového domu dluží ČSSD 337 MKč
• Grandi Stazioni žaluje správu železnic kvůli hlavnímu nádraží o stovky MKč
• Učitelé mají mít nový kariérní řád rozdělený na tři stupně, rozhodla vláda
• Podle CVVM má většina Čechů politické strany za zkorumpované
• Vláda chce posudek na cenu pozemků pod vepřínem v Letech
• Počasí v Praze: zataženo, 7°C Nečekejme svěží vítr
  Na první pohled nejsou americké volby ničím, co by nás mělo těšit a pohled na to povznášet. Je to jako kdybychom se dívali na tenisový zápas a přáli bychom si, aby oba soupeři zabalili svou plácačku a srolovali síťku a táhli po svých. Což by v tenise teoreticky šlo, v zápase o prezidentský úřad ve Spojených státech je těžko představitelné.

  Jelikož ale mám povahu optimistickou a hledím najít ve všem aspoň něco pozitivního, snažím se americké volby nahlížet z naší české perspektivy. Mají v sobě ten pozitivní prvek, že nám mohou oslabit komplex méněcennosti, který je v nás hluboce zakořeněn. Máme Zemana na Hradě? Dost možná, že se ve středu dozvíme, že Američané mají svého Zemana v Bílém domě. Pokud tam budou mít Hillary, pak se k ní těžko hledá přirovnání. V naší politice žádné zkorumpované prolhané šíbry v sukních nemáme, naše političky jsou spíše idealisticky zaměřené. Ale nadšení v nás může vyvolat onen tah FBI s e-maily Clintonové. My máme za sebou skandál s Kubiceho zprávou, kterou poslanec Severa před deseti lety vynesl do médií, aby ve volbách potopil sociální demokracii. To by se v takové Americe stát nemohlo, říkal si možná někdo (já ne, já už byl zbaven mnohých iluzí). Nicméně přesto mi to trochu vyrazilo dech, kdy ž i Američané uplácali Kubiceho zprávu a nota bene že dva dny před volbami FBI oznámila, že v těch mailech nic škodlivého není. Tak takovou melanž podlosti, neschopnosti a věrolomnosti bych čekal někde na Ukrajině, ale rozhodně ne ve státě, který chce držet prapor demokracie nad celým světem.

  No, tak zas velká útěcha to není. Ať to dopadne jak to dopadne, že by z Ameriky zavál svěží vítr rozumu a slušnosti, to se minimálně na čtyři roky nedá čekat.

  Co chceš, Garinko? Oba to jsou neotravující pejskové, Gari jako Nora. Nechávají mě pracovat, leží si na svých pelíškách a když jim řeknu, že se půjde ven, radují se a ženou se ke dveřím. Ani krmení nevyžadují, tedy, nevyžadují ho nijak dotěrně. Je v tom životaběhu jedna výjimka. Sedím u stolu, pracuju a Gari si vyleze na kanape a opře tlapky o hranu stolu a kouká na mě a pak tlapkou doráží na klávesnici a na myš. Že bychtěla jít ven? Před dvaceti minutami jsme se vrátili. Hlas? Nemá hlad, po návratu dostala granule. Já ovšem moc dobře vím, co chce. Už je tma a tak ji musím pustit do ložnice a ona se navrtá do pelíšku, přikryju ji dekou tak, aby si zakuklila hlavu a takhle bude spát až do rozednění. Moc by mě zajímalo, jak by se chovala, kdybychom se přestěhovali do Švédska, někam ke Kummavuopio.