Úterý 25. 10. 2016,

• Německo chce úřednicím zakázat nošení burek a nikábů
• Dohoda CETA prozatím padá, Valonsko od námitek neustoupilo
• Začala evakuace uprchlického tábora v Calais na severu Francie
• Vláda odmítla odložit start EET, zpřísnila podnikání v pohřebnictví
• Vláda schválila zákon o osvojení dítěte homosexuálního partnera
• Brady přijal nabídku Univerzity Palackého, která ho chce ocenit
• Hrad musí do tří dnů zaplatit 100 tisíc za otálení s omluvou
• ČNB odebrala bankovní licenci ruské bance ERB
• Počasí v Praze: zataženo, 13 stupňů Vládou to prošlo
  Ministři souhlasí s tím, aby si v homosexuálních párech mohl partner osvojit biologické dítě druhého partnera. Je to tedy bizarní termín, to biologické dítě, ale netřeba si nad tím lámat hlavu. Znamená to, že když má žena dítě a žije v partnerském vztahu s jinou ženou, nový zákon, zdaleka ještě nepřijatý, by jí přisoudil rodičovská práva.

  Zákony by měly vycházet z reality a nikoli z ideových předpojatostí. Realita je takové, že existují vztahy lidí se stejným pohlaví a že se do toho přimíchají děti: logicky je to častější u žen, nicméně i mezi muži může taková situace nastat. Pak je třeba si položit otázku, co by se stalo, kdyby takový zákon nebyl (jako že zatím není). Partneři spolu žijí, je tu dítě, starají se o ně, ale práva nejsou.

  Není tedy rozumný důvod jim v tom bránit.
  Existenci tradiční rodiny to neohrozí.
  Bude kolem toho ještě hodně ruchu a až se nakonec to právo přes všechny odpory prosadí, nejeden aktivista bude mít pocit, že je křížencem Mandely, dalajlámy a Matky Terezy. Ale bude to jen kodifikace toho, co existuje a co je tudíž realita.
  Ostatně, takto mají zákony fungovat.
  Což mě neodradí od poznámky, že to je vítězství homosexualismu jako politického hnutí a že hranice mezi rozumností a znásilněním rozumu a přirozenosti je velmi tenká. Proto je i v tomto případě třeba krajní obezřetnosti.

  Poznámka nakonec:
  V těchto dnech Polsko diskutuje o právech žen a o potratech a podobných věcech. Ráno jsem v rádiu zaznamenal referát o těch událostech a pobavilo mě, jak tam dali zaznít názoru rozhořčené polské aktivistky, která si stěžovala na neúnosné poměry, jež vedou k tomu, že polské ženy – podle ní – odmítají rodit a to ohrožuje budoucnost národa, neboť hrozí vyhynutí. Přejí si tudíž liberalizaci potratů.
  Když jsem to slyšel, pomyslel jsem si: není mi dáno všemu rozumět.

  Tajný život Odpoledne jsem byl s vnučkou a jejími kamarády v biografu na animáči Tajný život mazlíčků. Stručně, je to o tom, co dělají, když nejste doma. Je to film bezesporu milý, na své si přijde dospělý i dítě, když odbočím – velmi mě potěšilo, že v Cinema City na Zličíně v Praze dávali před hlavním filmem cosi jako grotesku, tak to jsem nezažil už od dětství a moc za to děkuju. Je to především o pejskách a ocení to, kdo pejska má. Jiná věc je, co pejskové dělají, když nejste doma? Já to tak nějak řešil po svém, jsem drobet techno-magor, takže jsem si pořídil kameru napojenou na internetu, takže jsem z Namibie letos v létě šmíroval Gari s Norou válející se na pelechu. Ano, kamera, teď se o tom hodně mluví v souvislosti s hackerským útokem, i kamera nebo lednička mohou být zdrojem útoku. Moje kamera asi není, je pořádně zaheslovaná. Heslo zná moje žena, toho času v Řecku s naší Aninkou. Chtěla vidět, jak se Gari s Norou válejí na pelechu – a pelechy prázdné! Že by jejich tajný život? Kdepak. Tam, co je pelech, se už setmělo, takže se stáhly ke mně do pracovny a tam svítila obrazovka. Trpěli vě čekala, až přijdu a napíšu referát o tom, co dělají pejskové, zatímco já jsem v kině a oni se vyhřívají v sinalém světle diospleje. --> Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz