Pondělíé 24. 10. 2016,

• Egypt definitivně potvrdil 20 let vězení pro Mursího
• Trump na shromáždění nastínil své prezidentské plány
• Maďaři si připomněli své protikomunistické povstání před 60 lety
• Prozrazení jmen špiček policie byla chyba VSZ, říká NSZ Zeman
• Sobotka trvá na tom, že lídra ČSSD má zvolit sjezd a ne členové
• Ke zrušení schůzky s dalajlamou vyzval Hermana osobně Zeman
• KSČM program nemění, zůstává i vedení, zlepšit musí komunikaci
• Gazdík organizuje alternativu k hradní oslavě 28. října
• Počasí v Praze: oblačno, 10 stupňů 60 let od povstání Maďarska
  Před šedesáti lety povstali Maďaři proti komunistickému režimu ve své zemi. Výročí je široce vzpomínáno i u nás, připomíná se i poznaňské povstání z června téhož roku. Je škoda, že se nepřipomíná Plzeňské povstání z 1. června 1953. Je pravda, ž lidé tehdy nepoužili zbraně, zato zbraně proti nim použil režim: pokojné demonstrace plzeňských dělníků potlačily tanky. A zcela zapomenuty jsou mnohaleté partyzánské boje, které proti ruskému kolonialismu probíhaly v Pobaltí až do poloviny padesátých let.

  Výročí vzpomněli samozřejmě Maďaři a veřejná vystoupení v Budapešti byla vedena i proti premiérovi Orbánovi. Těžko soudit, jaké jsou poměry sil – konkrétně v Maďarsku. Demonstrace jsou akty nápadné a pro referování v novinách vhodné, v demokratických státech ale konečnou platnost mají přece jenom volby. Ty vynesly do popředí Orbána, ať se to komu líbí nebo nelíbí.

  K tomu dlužno ještě podotknout cosi v souvislostech evropských. Maďaři byli vždycky lid odbojný. V roce 1848 opravdu zle zatopili monarchii a kdo ví, jak by se vše vyvíjelo, nebýt internacionální pomoci zejména z Ruska. Smrtící ránu monarchii dali Maďaři v roce 1918, na sklonku Velké války. Bouřili se proti komunistům v roce 1956 a definitivně komunistický lágr pukl, když Maďaři otevřeli v roce 1989 hranice s Rakouskem. To je dobře vzít do úvahy v aktuálních souvislostech, kdy je Maďar vnímán za zlobivého hocha v evropské unii.
  On byl vždycky zlobivý hoch, a nebude jiný.

  Zajímavost
  Sledovali jsme třetí závěrečný duel Clintonové s Trumpem. Odezva zněla, Hillary mu napráskala. Načež byly zveřejněny výsledky výzkumů veřejné mínky, kdy Trump získal další procenta.

  Churchill měl hezký bonmot, že největší argument proti demokracii je setkání s voličem. Ono se může stát, že největším hrozbou pro demokracii jsou volby. Jde o to, co od demokracie čekáme, zdali potvrzení našich představ, anebo vyjádření vůle veřejnosti.

  Dvě na jednoho Ráno jsme se potkali s Cífou. To je veselý brach, rád se s našimi pejsky honí. Je to typ socializovaného pejska, nepere se, v rozumné míře poslouchá, nemusí být vláčen na šňůře a tím pak vychováván k nenávisti ke všem ostatním psům. Máme rádi Cífu a on má rád nás. Což neznamená, že nemohou nastat zádrhele. Laškování přechází v honění a honění v ňafání a pak to dopadne tak, že se ty dvě megery Gari s Norou spiknou a naženou Cífu do někdejší jámy na těžbu kamene, máme jich po lese habaděj. A když pak Cífa vyleze, kulhá. Vše dobře dopadlo, v pěti minutách Cífa bolístku rozchodil. Nicméně poučení zůstává: s ženskýi si moc nezačínat, zvlášť, když jsou dvě. --> Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz