Víkend 22.-23. 10. 2016
,
Položme si ale otázku, jak to, že Číňané takto nekřičeli už 1. ledna 1990, kdy dalajlámu pozval Václav Havel a ten skutečně přijel měsíc na to a pak v roce 1997 a poté v roce 2000 a též o dva a o tři roky pzději, též v roce 2006 a v roce 2008 se potkal kromě Havla i s premiérem Topolánkem, v roce 2009 s premiérem Fišerem, pak v prosinci 2011 těsně před smrtí Václava Havla a pak tu byl ještě v září 2013, kdy ho Karel Schwarzenberg vítal na letišti a potkal se s místopředsedkyní senátu Miluší Horskou a senátorem PetremBratským a dalšími osobnostmi. Žádný skandál z toho nebyl.
Proč?
Protože si Číňané věděli, že si to za Havla a za Klause nemohou dovolit. Teď si to mohou dovolit, protože hlava českého státu je nepřátelská prozápadní orientaci a dělá všechno proto, aby se obnovily vazby směrem na východ, především na Rusko a pak i na Čínu. Odmítnutí ceny T.G.Masaryka osvětimskému vězni , 88letému Jiřímu Bradymujako akt pomsty vůči jeho strýci ministru Hermanovi je jen další akt podlosti a servility Hradu, jmenovitě Miloše Zemana.
To vše je vážnější, než by se zdálo při pohledu na tyto bizarní děje. Krajně podrážděná reakce špiček sociální demokracie na poznámku prestižního komentátora Petra Nováčka stran podezření, že Číňané budou platit předvolební kampaň, naznačuje vážnost situace. Potrefená husa nejvíc křičí, praví české přísloví. Sociální demokraté jsou ve špatné situaci. Finančně zabředli kvůli Lidovému domu. Na ten neměli kvůli restitučnímu zákonu nárok, pomohl jim k tomu advokát Zdeněk Altner, čili pomohl jim porušit zákon. Nezaplatili mu a teď nechtějí platit dluh. Ten je astronomický. Takže ta Nováčkova hypotéza jeví se býti krajně pravděpodobnou. Každopádně teď ruku v ruce s Hradem píší kapitolu do velmi tlusté knihy české hanby. Opět je za koho se stydět a dokud nám nezacpali hubu, křičet.
Ach, my muži
Obvykle ve čtvrtek chodíme na procházku s Ronym. Tento milý hodný leonbergr má vždycky radost, když nás vidí. Dneska ho Gari hned seřvala, ještě na jeho pozemku, před jeho kotcem. Na procházce mu obě, Gari jako Nora, utíkaly a nechtěly si s ním hrát a on se za nimi honil a ony mu zdrhaly a on se pachtil. Pak jsme se vrátili a zatímco jsem ho zavíral zpátky do kotce, Gari mu našla na zahradě kost a ukradla mu ji. Jsem si jist, že příští týden, zase ve čtvrtek, bude mít radost, až nás uvidí. Tedy, hlavně Gari s Norou. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz |