Úterý 18. 10. 2016
,Aby nebylo mýlky, komunisté přednesli návrh referenda na vystoupení z NATO a vláda návrh odmítla.
Klasická marxleninská teorie definovala komunistickou stranu jako stranu revoluční. Všechny ostatní levicové strany byly strany reformní, podle této teorie. Proto byla komunisté unikátní, a od této unikátností se odvíjelo jejich samo-právo popravovat stoupence levice, pokud nevyhovovali jimi stanovené normě.
To samozřejmě přestalo po listopadovém převratu platit. Jaksi ze zdvořilosti je komunistická strana vnímána jako komunistická, přestože podle její vlastní politické teorie je to zcela prohnilá strana reformní. Kdyby dokonce se čarovným proutkem vrátily ty správné gottwaldovské poměry, všichni ti grebeníčkové a filipové by šli - ne do basy, ale rovnou pod šibenici.
Strana je tudíž v ošemetné situaci. Je zde, aby udržovala žár revolučního ohně v nastalé době ledové. Třeba se znovu oteplí, třeba zase přijdou ta legendární vojska právě včas, třeba nastane internacionální pomoc – a oni zde budou, připraveni nastolit ten správný pořádek.
Pro ně bohužel, smrt kosí ty pravověrné, kteří tomu ještě věří, a mladí přibývají, avšak pomálu. Na volebních výsledcích je to vidět. A tak je zde pokus o oživení zájmu novým heslem. Pryč z NATO! Proč zrovna toto heslo, použité před volbami, teď po volbách pro komunisty tak ostudně prohraných? Odpověď prostá. Nabídka je úzká, odkud PRYČ. Buď z NATO nebo z EU. No a heslo Pryč z EU už obsadili jiní šíbři, jako je Okamura.
Ach jo. Potíž je v tom, že v národě, který rezignoval na vlastní sebeobranu, je NATO téma s nulovým významem, hluboko pod horizontem zájmu.
Na politickém tržišti je v oddělení protestu taková nabídka, že tanečky parlamentní strany jsou mimo zájem. Komunisté patří k NIM, patří k establishmentu. A že je establishment nechce, je jejich problém.
Ty jdi pryč
V neděli jsme byli na výletě za našimi humny. Pejskové se proháněli na louce pod Radlíkem a pokoušeli se vykopat trůní sál myšího krále a jáá s Ljubou jsme si užívali sluníčkového odpoledne. Šli kolem další výletníci, pán s paní a vyžlou jménem Baxík. Půl druhého roku, velké nadšení pro kamarádění všeho druhu. Hned běžel za našimi pejsky a že jim bude pomáhat. Nora je zdrvořilá, takže mu nelibost dávala najevo decentně, zato Gari je mladá od rány. Vrr a ňaf, ty jdi pryč, vyjížděla na něho. My jsme dvě a ty k nám nepatříš. My si ten trůní sál myšího krále vykopeme samy. Baxík se nenechal odradit a i později, když jsme odcházeli, běžel za námi a nedbal volání a pískání. To přece není možný, říkal si, že by tak moc nestály o kamarádění!
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz |