Středa 12. 10. 2016
,V argumentaci o zradě voličů se objevilo i slovo nesportovní. Buďte trochu sportovci, napsal mi pan R.B. a pokračuje: když vyhrajete všechna utkání v ligovém ročníku výsledkem 0:0 a výhrou v prodloužení (to je vlastně v řadě sportovních odvětví nejtěsnější výhra), vyhrajete téměř jistě celou ligu. Nevidím důvod, proč by to tak nemělo být. Výhra je výhra, i ta nejtěsnější.
Háček je v tom, že politika není liga. Demokratická politika je zakotvena v umění jednat s lidmi. Proč jsou komunisté pořád ještě po čtvrt století za plotem? Protože nebyli schopni se integrovat, nestali se standardní politickou stranou, zůstali strážci revolučního ohně, kterým chtějí spálit demokratický systém, pokud se jim naskytne příležitost. Anonisté se taky nestali politickou stranou, aby si někdo náhodou nezačal myslet, že jsou politickou stranou. Sedí sice v parlamentu, mají ministry, mají místopředsedu vlády, ale proboha jen aby si někdo nemyslel, že snad jsou dokonce i politickou, fuj, stranou. Takže je logické, že se s nimi tak trochu jinak zachází.
Ovšem politika je hůl s dvěma a více konci. Ale i ty dva vystačí. Druhé volby jsou za dveřmi. Anonisté bodují proto, že nejsou jako politici a makají. Části obyvatelstva se to líbí a je zcela směšné mudrovat, že těch lidí, co se jim to líbí, je vlastně málo. Přišli k urně a hodili ve prospěch ANO papírek a basta fidli. Když teď ANO opískují v krajích, na které ANO tak jako tak nemá dost kvalitních lidí a v opozici, kde se kecá a kritizuje, mu bude líp, než na větru rozhodování, využije toho ve volbách nadcházejících.
Racionalita v tom není žádná, ale i nerozum je součást politiky, dokonce součást závažná, možná dokonce dominantní – soudě podle výsledků. V tom, že Zeman sedí na Hradě, není rozum žádný. Že teď podporuje Babiše v jeho brečlavé politice ublíženosti, taky není rozum. Ale logika, ta v tom je. A bude to fungovat.
Asistent
Večer jsem si připravoval ilustrační fotky k článku o nočním focení v mém Digineffu. Potřeboval jsem na ulici stativ postavit s odstupem dvaceti minut na přesně stejné místo. Fotil jsem u nás v ulici, před domem, Gari s Norou asistovaly. Postavil jsem stativ, pořídil první záběry. Jak ale označit ta tři místa, kde tři nohy stativu spočívaly? Položil jsem lístečky přesně z hrotu noh stativu a pak jsem stativ i s fotoaparátem nesl domů. Otočil jsem se a samozřejmě, jak jinak, Garina slupla první lísteček a už se chystala na druhý. Poprvé, kdy jsem si všiml, že jí nějak zvlášť chutnají listy. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz |