Počasí v Praze: jasno, 25°C
Daří se nám dobře
Zatímco se média zabývají mediálními fláky, jako je neubrzděný vlak v New Jersey, někde v koutku zpravodajství se krčí informace o tom, jak dobře se nám daří. Není to zajímavé. Lidé chtějí slyšet, jak je všechno špatně. Takže do zpravodajského undergroundu patří fakta o hospodářské situaci. Za deset let stoupla průměrná mzda z 19500 na 27000 a něco. Firmy budou příští rok zvedat platy, čím větší firma, tím víc. Ekonomika stoupla o 2.6 procenta. Ekonomika šlape, všechno jede a jelo by líp, kdyby byli lidi schopní pracovat práci. Jsou na Ukrajině, přijeli by, ale brání tomu české odbory. Zkrátka, vypadá to velmi dobře – svítí tu sluníčko, zatímco se v Německu shromažďují mračna nad Deutsche Bank. Čistě laicky, z pozice divícího se občana, je to takové zvláštní. Nejserióznější německý výrobce Volskwagen se ukázal býti podvodníkem a nejserióznější finanční instituce Evropy je zapletená do hypotéčních šméček a naši odborníci nás ujišťují, že nejsou důvody k obavám, jelikož nejsme v eurozóně – věru zvláštní svět žijeme.
Má odezvu ve veřejnosti.
Velkou důvěru veřejnosti má podle zjištění CVVM prezident. Ten nemá na chod státu vůbec žádný vliv. Je to kladeč věnců s právem znepříjemňovat některým lidem život, například odmítat udělit profesuru lidem vybraným akademickou obcí. Jelikož je hlava státu, každý jeho výrok je trouben médii, ať je to jakkoli hloupé bluno. Veliký potlesk. Ovšem největší důvěru mají starostové a obecní zastupitelé. Vláda, krajská zastupitelstva, parlament, ti všichni jsou hluboko pod nimi.
Zdá se tedy, že lidé vzhlížejí ke žvanilovi, který je ustanoven jako autorita a plácá přesně takové tlachy, které chtějí slyšet. A protože se ekonomice a tím pádem i lidem dobře daří, lidé mají pozitivní vztah k institucím, které jsou přímými vykonavateli konzumace výsledků zdravé ekonomiky. To že máme u nás ve Zvoli nové chodníky, to je práce starosty a rady, s tím nemá parlament a vláda bezprostředně nic společného, abych uvedl konkrétní příklad.
Končím, dovolil jsem si dost. Už jsem na tomto místě napsal mnoho nehorázností, ale to, že se nám dobře daří, to je přes míru. Nálada je jinde. Mohlo by se nám dařit líp, kdyby to ti šmejdi nehatili. Kteří šmejdi? Parlament a vláda.
Taková je logika obecného uvažování.
 |
Molekuly
Byl to moc hezký výlet. Vyrazili jsme ze Štěchovic podle vody, já s Ljubou a oba pejskové. Sluníčko svítilo, příroda pestrá a šumivá, všude pohoda. Na břehu řeky, přímo v osadě Ztracenka, lešela mrtvá ryba. Objevila ji Gari a vyválela se v ní.
Ljuba si toho všimla, viděla ji válet se s tlapkami nahoře, zádíčka rozkošnicky rozvlěná. Zařvala tak silně, že vzala Noře chuť Garinu napodobit. Pak smrdkutku lapila, ruku si obalila plastovým pytlíkem a jak to šlo, Garinu omyla.
Moc to nešlo. Pejskové běželi dvacet metrů před námi a ty aromatické molekuly byly všude. Utěšoval jsem se, že cestou je Garina poztrácí. Nějaké si ztratila, rozhodně ne všechny. Vrátili jsme se k autu – rozsévali jsme molekuly po trase deseti kilometrů, zbylo jich ale víc než dost. Vraceli jsme se s otevřenými okny. Doma sprcha, šampon. Uvnitř domácnosti aromatická lampička.
Byl to těžký boj, molekuly proti molekulám, ryba proti lampičce.
Zatím vede ryba.
Dodatek z pátku
Smrad nevyčichl. Navenek vypadá Gari normálně. Protože je přátelská, přibíhá k lidem a kamarádí se s nimi. Oni rádi hladí její hebkou srst. Když na ně volám, nesahejte na ni, smrdí, dívají se na mě ne moc přívětivě. Ale já to myslím dobře. Ona fakt děsně smrdí.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
|