Pátek 22.9. 2016
,Možná, že to není zas tak špatné a zavrženíhodné. Sportovci taky skáčou o tyči a vzpírají břemena a utíkají o sto šest, když jsou vypsané závody. No a ty volby jsou tak trochu jako vypsané závody. Kdo nejvíc slíbí, ten vyhraje. Přirozeně že nejlíp jsou na tom ti subjekti voleb, kteří jsou s lopatou v ruce blízko hromady peněz daňových poplatníků a mohou těmi lopatami nabírat a rozhazovat. Opozice může leda křičet, že se rozhazuje moc anebo že ona by rozhazovala jinak.
Když to takhle pojmete, je kupodivu, že k nějakým změnám vůbec dochází. Protože je to taková hlava dvaadvacet. Vyhraje ten, kdo rozhazuje státní peníze, takže ten, kdo k nim přístup nemá, nemůže vyhrát a logicky by tedy měly být pořád stejné strany. Jelikož tomu tak v reálu není, je vidět, že ta hlava dvaadvacet nefunguje. Podle ní by ke změnám nemělo docházet.
Ale dochází. To právě je na demokratickém systému to cenné a nezastupitelné. Takže o nejlepším ze všech světů, kde budou pořád nějaké volby a politici si nás budou kupovat, se nám může jen zdát. I když je to sen někdy hodně živý.
Jednoprocentní invalida
Gari najednou začala kulhat. Začala a to tak, že pořádně. Pravou tlapku držela ve vzduchu a pobíhala po třech. Ne snad, že by jí to nějak viditelně vadilo, však se říká, že pejskové běh po třech zvládají v pohodě a jsou pejskové, kteří mají místo zadních tlapek vozejček. Tak to jsou pořádní invalidi. Prohlédli jsme tlapku. Nic viditelného na ní nebylo. Na odpolední procházku s Ronym jsem šel jenom s Norou, Gari musela zůstat doma. Vrátili jsme se, Gari pořád kulhala. Vpodvečer, čárymátyfuk, to přestalo. Co se stalo? Těžko soudit.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz |