Čtvrtek 22.9. 2016
, |
Záhadná slova o příchodu velkých změn a ztráty důvěry od předsedy Evropské rady Donalda Tuska vyvolala pozornost, podle nátury pohněvanou, jinde pobavenou. Tusk konstatoval, že lidé ztrácejí v evropské instituce důvěru. To je postřeh jistě trefný, ono to tak bezesporu je. Spory mohou nastat v otázce, jak a co s tím.
Obyčejný člověk, a to je termín Donalda Tuska, nikoli můj, asi skutečně tu důvěru ztrácí, pokud ji někdy měl. Problém je ale v tom, že je zde jeden velký názorový šmodrchel. Nelibost části veřejnosti živená částí politické skvadry je namířena proti bruselské byrokracii a bruselským institucím. Byrokracie je neoblíbená všude, v Česku stejně jako na panevropské úrovni. Ovšem ty instituce se nevylíhly z vajec, ani je nepřinesl meteorický roj. Evropský parlament sestává z poslanců zvolených v řádných volbách. Smutné je, že k nim málokdo chodí a i ten, kdo chodí, jeví nulový zájem o to, koho vlastně zvolí.
Velmi nenáviděnou institucí je Evropská komise. Jenže i ona má omezené a v podstatě nulové pravomoci. Rozhodnutí vychází z Evropské rady a to je rozhodnutí států, tedy zástupců voličské veřejnosti delegovaných k činnosti v Evropské radě.
Udělat se s tím zřejmě nedá mnoho. Občan, tedy ten obyčejný člověk, jak ho charakterizuje aristokrat Tusk, má limitované zájmy o veřejný život. Český volič chápe, že se budou konat krajské volby a volby do části senátu. Chápe, co to znamená a jaké budou následky. Zato volby evropské jsou mimo dosah zájmu většiny s odpuštěním obyčejných lidé, takže se do evropského parlamentu dostávají lidé s odpuštěním neobyčejní.
Možná má Tusk pravdu. Možná nadchází doba velkých změn. Ale měly by být i malé změny. Například v tom, že by lidé jako on nebo Juncker, lidé odpovědní za současný stav, že by se tito lidé měli odebrat na Macháčkův palouk. Oni to neudělají, protože není tlak, není mechanismus, který by způsobil dramatickou výměnu politické garnitury. Na státní úrovni to tak je, například mimořádné volby. To bohužel na evropské úrovni není institucionálně zakotveno a důsledky jsou takové, jaké jsou: ztráta důvěry.
|
Kostička
Původně byla jedna. Kostička, tedy objekt tvaru spíše kulového, původu zřejmě hovězího, kus kloubu nebo tak něco. Kde se to vzalo u nás na pozemku a posléze doma, to opravdu netuším. Ta věc byla jedna, teď tu vídám dvě. Překously tu prakost a udělaly z ní dvě dceřinné kosti? Nebo objevily ještě jednu, takže nebyla prakost a z ní dvě dcery, ale jsou dvě paralelní kosti?
Nevím a nedozvím se to. Prostě proto, že Gari s Norou mě ne o všem informují, co dělají a často docházím až k výsledku. Někdy k výsledku neblahému. Svůj poměr k téhle kostičce jsme musel časem revidovat. Původně jsem ji vyhazoval na zahradu, když jsem ji doma objevil. Zakrátko se objevila uvnitř znovu. Ale pak jsem si řekl, že to nedrobí, nešpiní, nemaže, ať to tedy je součást interiéru. Tajně jsem doufal, že je kostička přestane bavit, když jim ji legalizuju.
|