Středa 21.9. 2016,

• Rakousko staví základy pro plot na hranicích s Maďarskem
• Ve francouzském Calais začala výstavba zdi proti migrantům
• Červený kříž i OSN odložily vyslání konvojů s pomocí do Sýrie
• Země EU prý našly způsob, jak sankcionovat ty, kdo podporují IS
• Zeman by podpořil Trumpa a kritizoval dárečky českým voličům
• Ministerstvo vnitra podalo žalobu na mediální skupinu Mafra
• Autorské poplatky se možná zvýší jen o trojnásobek inflace
• Pražští radní odvolali ředitele IPR Petra Hlaváčka
• Počasí v Praze: oblačno, sotva 16°C Úvaha pomníková
  Slyšel jsem ráno v rádiu, že se stěhuje socha Klementa Gottwalda z Příbrami do Alšovy jihočeské galerie. Sochu jsem nikdy neviděl, ve vzpomínce mám na aféru z roku 1978. Tehdy socha stála někde v Příbrami a odpálil ji horník Ondřej Stavinoha. Vyfasoval za to devět let. Ptali se ho, jestli tu sochu od té doby viděl. Mluvil velmi hezky, bez trpkosti. Jen to řekl, že už ji vidět nechce.

  Takže ji stěhují do galerie. Čtvrt století ležela pod plachtou ve skladu příbramských technických služeb. Převážejí ji do galerie, tam půjde do depozitáře.

  Připomnělo mi to písničku Suchého a Šlitra. Pamatujte? Měl jsem doma mince, byly po mamince… zpívalo se v ní. A v pointě bylo, jak je nechtějí vyhodit, protože… třeba budou ještě někdy platiti.

  Moc bych si přál, aby v pozadí transferu nebyla tahle myšlenka. V hlavě mi to ale vrtá. Že snad je za tím úcta k uměleckému dílu?
  Tak vraťte na Malostranské náměstí pomník vedle Žižky nejvýznamnějšímu českému bojovníkovi maršálkovi Radeckému!
  Ale k tomu hned tak nedojde. S minulostí se vyrovnáváme těžko, s komunistickou i s rakouskou. Ani do šmelce, ani vystavit. Řešíme to tím, že vzpomínku strkáme pod plachtu a do depozitáře.

  Zkouška psem Na ranní procházce musím přejít s pejsky centrální ulici našeho satelitu. Oni se celkem chovali až dosud rozumně, ale rozhodl jsem se to institucionalizoavt. Takže, podle foršriftu, pejsky přivolat, uklidnit, posadit a až na povel vypustit. Což se daří. O to je výsledek cennější, když jsou v cestě překážky. Ráno paní sousedka na rohu zametala listí a kolem se motal její Idi. Holky se o Idiho hodně zajímají. Musel jsem tedy přidat na hlase, abych je dostal za sebe a posadil a pak čekaly jak kukačky na moje Vpřed. Sousedka se ani nelekla, když jsem na Garinu zařval K noze. Zato Idi žasnul. Musí to bejt? Nemusí, Idi, ale když to je, je to lepší. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz