Středa 14.9. 2016,

• OBSE bude ignorovat ruské volby na anektovaném Krymu
• Clintonová ruší nejbližší etapu kampaně, Trump jí přeje uzdravení
• Rakouská vláda odložila opakované druhé kolo prezidentských voleb
• Zeman přijal Hofera, chtěli by společně posílit roli střední Evropy v EU
• Programové financování v ČR selhává, údaje jsou nespolehlivé, zjistil NKÚ
• Zemanův návrh na zrušení podpory zelené energie byl na tripartitě odmítnut
• ÚOHS zahájil správní řízení s ministerstvem dopravy kvůli mýtu
• Soud zamítl žalobu ministerstva vnitra kvůli šibenicím
• Počasí v Praze: jasno, 31 °C Vyhoďte je
  Opravdu přiostřuje. Islámský stát už podřezává svoje oběti na jatkách a pořizuje o tom filmové záběry a lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn vyhazuje Maďarsko z unie. Islámský stát není stát, je to ideově motivovaná gangsterská organizace. Lucemburské velkovévodství také není stát, je to institucionalizovaný daňový podvod krytý vnějšími atributy státu. Daeš vykonává teror brachiální, Lucembursko finanční. Od ministra Asselborna je to opravdu velkoryse státnický počin, takto vystoupit v předvečer summitu unie. Na něm se má řešit, co s unií dál, když dosavadní unijní politika vedla k odchodu Velké Británie, státu s pětašedesáti miliony obyvatel, s nejsilnější armádou kontinentu a po Německu druhé nejsilnější ekonomiky Evropy. Na to měl následovat pokorný odchod předáků, kteří to zavinili. Nestalo se tak. Viníci na svých místech sedí dál a řeční. Místo odchodu dokonce jejich arogance vzrostla. Pan Asselborn je toho důkazem.

  Měl by zpytovat, kdo vlastně je víc Evropa. Je to Lucembursko, státní kuriozita trpěná jen proto, že skrze její bankovní ústavy tečou nekontrolovatelné penězovody, anebo je to Maďarsko, země s hlubokými historickými kořeny, ještě před sto lety součást velmoci, provinilá tím – v očích pana Asselborna – že navazuje na historickou úlohu obrany Evropy vůči východnímu tlaku?

  Opravdu se panu Asselbornovi podařilo přilít olej do ohně. Je to skoro patnáct let, kdy tehdejší francouzský prezident Chirac přisoudil – tehdy – východoevropským aplikantům o vstup do unie právo mlčet. No a vida, východoevropské státy nemlčí, východoevropské státy dávají tón společné unijní politice, kterou unie postupně přebírá. Už se nemluví o kvótách, už je na pořadu dne ochrana Schengenu. Těm důvtipnějším už je jasné, že to bez plotů nepůjde, a že i na ozbrojené síly dojde.

  Zato panu Asselbornovi se zdá, že stále ještě plujeme na nějakém duhovém obláčku a z něho volá – vyhoďte je.
  Bude to zajímavý summit.

  Prasátko, pejsek a krokodýl Tahle trojice, to jsou oblíbené hračky našich pejsků. Krokodýla pravidelní čtenáři už znají. Tehdy ještě Noře – Gari byla na psích houbách, tedy nebyla ještě na světě – přivezl krokodýla z Ameriky Vašek Větvička. Občas se korespondenčně divil, že krokodýl ještě žije svůj život plyšové hračky, že ho Nora nerozsápala. On kupodivu žije dodnes, a jsou na něho dvě! Pejsek, to je krokodýlovo alter ego. Taky je to něco jako rukáv z nožičkami a hlavou, zato prasátko je realisticky pojaté, růžové a pěkně kulaťoučké. Každý večer sbírám krokodýla, pejska a prasátko po zahradě a nosím je domů. Následujícího dne je Gari s Norou zase vytahají. Koloběh plyšáků, i to je obraz koloběhu života. Mimochodem, ten krokodýl, zdůrazňuji že je to něco jako rukáv z nožičkami a hlavou, je částečně i moje hračka, pokud se to tak dá říci. Když si chci odpoledne schrupnout na kanapíčku, přikryju si krokodýlem oči. On je nasáklý psinou a mě ta vůně uspává. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz