Úterý 13.9. 2016
,
To je reálná část oné fantasmagorie. Kdyby Rakouska nebylo, museli bychom si ho vymyslet, říkal František Palacký. Rakousko mělo historickou úlohu hráze proti islamské invazi do Evropy a dobře ji plnilo stovky let. I náš dnešní vítačský sluníčkář Karel Schwarzenberg má z té doby půvabný rodový erb, zobrazující useknutou hlavu Turka, jemuž klove krkavec oko. Pokud by tedy Hofer zvítězil, třebaže on není a nikdy nebude žádný Franz Josef a v roli prezidenta má limitované pravomoci. Nicméně by to byl prezident a nějakou váhu by měl. Navíc je tu Bavorsko, které je nejzlobivější spolková země, hlavně proto, že je v invazní vlně v Německu první na ráně. Pak by kontura restartu Rakouska Uherska mohla nabýt jakési reálnější obrysy.
Tím spíš, že vzniká další blok, další Unie v unii, tvořený ekonomicky kulhajícím jihem. Ten kulhá především proto, že jeho politické elity to s nakupováním voličské přízně přehnaly a přepálily sociální výhody za hranici ekonomické reality. Takže, co se nedokáže vlivem ekonomické síly, musí se prosadit nátlakem politický, to je poselství z nedávného rokování jižního bloku, zřetelně namířeného proti Visegradu.
Do těchto dějinných tektonických pohybů přichází zpráva, že v Rakousku nedovedou vyrobit lepidlo na obálky.
Jelikož se jim obálky rozlepují, nelze realizovat prezidentskou volbu v předvídaném čase.
Věru že čtenář této rubriky Psa se tu nikdy nepotkal se žádnou spikleneckou teorií, nepochybuji že Američané byli na Měsíci a fantastům bájícím o spikleneckém sestřelu Dvojčat před patnácti lety se jen směji (a taky pláču, když se k nim přidal autor tak hodnotný jako Ivan Hoffman). Ale v souvislosti s případem lepidla na obálky je mi těžko se podezření vyvarovat.
Jak to, pane Holmesi, že ty obálky držely v první volbě prezidenta v Rakousku? Lepidlo tehdy lepilo, jen se ukázalo, že se s obálkami švindlovalo při sčítání hlasů, aby to zelený kandidát vyhrál. Co se tedy stalo, pane Holmesi, že lepidlo najednou před dalším pokusem o čistě demokratickou volbu přestalo lepit?
Po této otázce se Sherlock Holmes zadumal, chopil se houslí, přistoupil k oknu a spustil dumnou melodii.
Hlučná sklenice vody
Postupem času Nora dospěla k názoru, že jsem muž nabitý dramatem. Každý můj pohyb, každé gesto a někdy i úklona hlavy v ní mobilizuje aktivitu. Když se jdu do koupelny napít, vstávám pomalu jako Golem, ale ona si myslí, že na zahradu vtrhla tlupa leopardů a že s nimi jdu zápasit. Kdyby u toho aspoň tak neječela! Garina neječí, ale běží s ní. Pokukuje po ní trochu nechápavě, ale nechce o nic přijít.
|