Úterý 30.8. 2016,

• Zástupci EK odmítli slova německého ministra o krachu TTIP
• Syrští Kurdové prý posilují obranu dobytého města Manbidž
• Teroristé podpálili budovu kriminologického institutu v Bruselu
• Rousseffová se hájí před brazilským Senátem, ten ji nejspíš odvolá
• Kabátek povede VZP do roku 2020, dle Babiše je to skandální
• Správu mýtných bran získal na další roky Kapsch za 5,27 GKč
• Spor o peníze zabavené u Ratha bude řešit Nejvyšší soud
• Babiš koalici opět navrhne snížení DPH na točené pivo
• Počasí v Praze: zataženo, přeháňky, 26°C Prvních edenáct
  Počet jedenáct je ve srovnání s imigračním přívalem komicky zanedbatelný. Je to jedno procento promile. Tolik lidí přichází do Česka na základě kvót, které jsme přijali, jakkoli s nimi nesouhlasíme. Bude to zajímavý test, zdali se ztropí povyk a kdo ztropí povyk.

  Objektivně vzato není k povyku naprosto žádný důvod. A je dobře, že se Česko nepřidalo k maďarské a slovenské žalobě stran povinných kvót. Jsou určitá pravidla a je dlužno je plnit – a aktivně se snažit o jejich změnu, pokud nám nevyhovují a nesouhlasíme s nimi. Nepřijali jsme všechny běžence přidělené podle kvót – někteří neměli papíry. To je plné právo státu, od něhož se žádá nějaká služba.

  Nabízí se hypotéza, nebo spíš paralela.
  Itálii postihlo zemětřesení. Samozřejmě to nepřichází v úvahu z mnoha důvodů lidských i technických, ale dejme tomu: dejme tomu, že by se naskytla potřeba pomoci Italům postiženým katastrofou. Spadl jim dům, nemají kam jít, přišli o peníze a zdroj příjmů... Jestlipak by se česká veřejnost obrátila k prosbě o pomoc zády?

  Zkušenost z minula ukazuje, že nevlídnost je naprosto nepravděpodobná varianta. Lámat si s tím hlavu nemusíme, nestane se to. Jako o hypotéze o tom uvažovat můžeme. Nevraživá reakce je vysoce nepravděpodobná. Jistě v tom hraje roli mnoho faktorů. Jeden z nejdůležitějších je časová a početní vymezenost. I kdyby se k nám nastěhovala půlka postižené Umbrie, pořád je to přehlédnutelné množství. To deprimující a zneklidňující a temné síly mobilizující na aktuální, ne-hypotetické vlně, to je ta nedohlédnutelná mnohost.
  Nu, jedenáct není mnoho. Bylo by dobře ty lidi přivítat.

  Výjimka z pravidla Nejednou jsem obdivoval obratnost, s jakou se pejsek dokáže vyhnout překážce. Gari se s Norou velmi často honí. Jednou je vpředu ta, podruhé ona, ta co vede se ohlíží. Já trnu, vždyť letí rovnou na strom! Zbytečné trnutí. Ona se vyhne. Včera zase – obě dámy se honily, jako vždycky, v závěrečné fázi procházky, už v naší ulici, na dohled od vrátek. Vpředu Nora, za ní Gari, klasická situace. Nora se ohlíží, já trnu, letí na popelnici přichystanou na chodníku k odvozu. Ona se vyhne. Nevyhnula se. Bum, popelnice letí na zem. Teprve když jsem ji zvedal, došlo mi, jaká to musela být rána! Však taky Nora kulhala. Chvilku. A myslíte, že se přestaly honit? Odpoledne zase, jedna vpředu, druhá za ní, rovnou na strom. Vyhnul se. To je dobře, nerad bych narovnával strom. Láskyplné škádlení --> Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz