Pondělí 29.8. 2016
,Jde o to, že i ty takříkajíc mocné a nejmocnější vlády západní Evropy a Německo je v jejich čele mají omezenou suverenitu. V reálu jsou ve vleku zeleného a lidskoprávního aktivismu. To co se jmenuje občanská společnost a co je ve skutečnosti obdoba levičáctví z dvacátého století má silné pozice v tisku a samozřejmě i v politických strukturách. Jakmile pak přijde na konkrétní problémy a jejich řešení, kritériem není definovatelný státní zájem, nýbrž soulad s ideologickými hesly. Občanská společnost je dnes stejně nedotknutelná posvátná kráva, jako byla katolická církev před sto padesáti lety.
Na tom váznou i další rozhovory, jako je diplomatická cesta Angely Merkel po Evropě. Státy se zkušeností komunistické diktatury nejsou ještě touto společenskou korozí tak zasažené, jako státy západní. Zde ještě rozum a z něho plynoucí racionální úvahy nejsou předmětem nevole až nenávisti. Konkrétně se to projevuje na uprchlické krizi. Kancléřka Merkel opět opakovala v neděli svoji mantru, že se na řešení otázky běženců musejí podílet všichni. Aby se z mantry stal reálný projekt, musela by stanovit, čím se musí začít: novodobá církev hlásá, že se musí začít u solidarity. Racionální úvaha vede ke kontrole vnějších hranic. Jakmile budou hranice kontrolovány, je možné řešit, co s těmi lidmi, kteří sem už přišli a které odsud nikdo už nedostane pryč a to řešení jistě bude společné – pak bude možné se znovu bavit o kvótách, jakkoli se zdá, že je to technicky nerealizovatelný projekt. Jeho smysl – v současnosti – je v odvádění pozornosti od jádra věci a v hledání viníků.
Bohužel si toto Angela Merkel není schopna připustit, protože by o ní ošklivě psali ve Spieglu. Proto jsou rozhovory na mělčině. Lodě s uprchlíky ne, ty volně připlouvají dál.
Učenliví psi
Jeli jsme autem na výlet, já s Ljubou a vzadu pejskové v jejich celkové vaničce, připoutaní ke kovovým chytátkům na kšandičkách. Jak má být. Bylo horko a otevřel jsem jim okno, jen tak napůl, aby jen frňáky, vystrčili, ale nic víc. Najednou si všimnu, že Garina čouhá do půl pasu, skoro. Byl jsme si jistý, že jsem okno jen pootevřel.
Ljuba přišla na to, že tlapkou zmáčkla knoflík v opěradle a otevřela si.
Nora je pejsek spořádaný a do řízení se mi tedy neplete. Ale naučila se otevírat branku v plůtku dělícího předzahrádku od zahrady za domem. Měli jsme v neděli návštěvu s maličkými dětmi a nechtěli jsme riskovat nějakou kolizi. Najednou byli mezi námi! Vystrčil jsem je zpátky, přesvědčil se, že jsem háček správně zaklesl do očka. Za pět minut byli zase mezi námi a zajímali se, co svačíme. Potvora jedna, naučila se. Zjistila, že při určitém rytmu úderů tlapkou háček nadskočí a vrátka se otevřou.
Potvory mazané! Zatím jsem na ně vždycky vyzrál, ale mám pocit, že se kruh zužuje. |