Pondělí 29.8. 2016
,![]() |
Jde o to, že i ty takříkajíc mocné a nejmocnější vlády západní Evropy a Německo je v jejich čele mají omezenou suverenitu. V reálu jsou ve vleku zeleného a lidskoprávního aktivismu. To co se jmenuje občanská společnost a co je ve skutečnosti obdoba levičáctví z dvacátého století má silné pozice v tisku a samozřejmě i v politických strukturách. Jakmile pak přijde na konkrétní problémy a jejich řešení, kritériem není definovatelný státní zájem, nýbrž soulad s ideologickými hesly. Občanská společnost je dnes stejně nedotknutelná posvátná kráva, jako byla katolická církev před sto padesáti lety.
Na tom váznou i další rozhovory, jako je diplomatická cesta Angely Merkel po Evropě. Státy se zkušeností komunistické diktatury nejsou ještě touto společenskou korozí tak zasažené, jako státy západní. Zde ještě rozum a z něho plynoucí racionální úvahy nejsou předmětem nevole až nenávisti. Konkrétně se to projevuje na uprchlické krizi. Kancléřka Merkel opět opakovala v neděli svoji mantru, že se na řešení otázky běženců musejí podílet všichni. Aby se z mantry stal reálný projekt, musela by stanovit, čím se musí začít: novodobá církev hlásá, že se musí začít u solidarity. Racionální úvaha vede ke kontrole vnějších hranic. Jakmile budou hranice kontrolovány, je možné řešit, co s těmi lidmi, kteří sem už přišli a které odsud nikdo už nedostane pryč a to řešení jistě bude společné – pak bude možné se znovu bavit o kvótách, jakkoli se zdá, že je to technicky nerealizovatelný projekt. Jeho smysl – v současnosti – je v odvádění pozornosti od jádra věci a v hledání viníků.
Bohužel si toto Angela Merkel není schopna připustit, protože by o ní ošklivě psali ve Spieglu. Proto jsou rozhovory na mělčině. Lodě s uprchlíky ne, ty volně připlouvají dál.
![]() |
Učenliví psi
![]()
Ljuba přišla na to, že tlapkou zmáčkla knoflík v opěradle a otevřela si.
Nora je pejsek spořádaný a do řízení se mi tedy neplete. Ale naučila se otevírat branku v plůtku dělícího předzahrádku od zahrady za domem. Měli jsme v neděli návštěvu s maličkými dětmi a nechtěli jsme riskovat nějakou kolizi. Najednou byli mezi námi! Vystrčil jsem je zpátky, přesvědčil se, že jsem háček správně zaklesl do očka. Za pět minut byli zase mezi námi a zajímali se, co svačíme. Potvora jedna, naučila se. Zjistila, že při určitém rytmu úderů tlapkou háček nadskočí a vrátka se otevřou.
Potvory mazané! Zatím jsem na ně vždycky vyzrál, ale mám pocit, že se kruh zužuje.
![]() |