Úterý 16.8. 2016
,Černouhelný důl má dvanáct tisíc zaměstnanců. Samozřejmě, že ne všichni jsou havíři. Jistě by se mnozí dokázali přeorientovat na jinou práci. Havířina je ovšem tak specifický druh práce, že nějaká rekvalifikace není vždycky možná. Ti lidé nic jiného nedovedou a dělat něco jiného nedokáží, to je jádro sociálního problému – i za předpokladu, že by nějakým zázrakem nová místa vznikla.
Z tohoto úhlu pohledu je půjčka rozumný krok i s tím předpokladem, že nebude nikdy splacena. Silná pachuť ale zůstává. Jak to s privatizací OKD bylo? Jaká byla role oblíbeného mecenáše Bakaly? Kam se poděly všechny ty peníze, které teď chybějí?
To jsou otázky, které jsou opakovaně kladeny.
Odpovědí je zatím jen mlčení.
Klíště
Velice se nám osvědčil pásky proti klíšťatům. Ljuba je zdokonalila v tom smyslu, že je přišila zevnitř do látkových obojků našich pejsků. Zvenku vypadá obojek normálně a zevnitř je klíštěcí ochrana. Používáme to už dost dlouho na to, aby se dalo konstatovat, že je to úspěšný protiklíštěcí dryák. Ale občas nějaké to klíště přece jen projde. No, projde. Jako včera. Sedíme u snídaně, Gari s Norou na svých křesílkách a najednou zpod Nory cosi vypadlo a kutálelo se to po podlaze. Nora seskočila a čmuchala k tomu. Ano, bylo to klíště, pěkně vypasené – a mrtvé. Taková malá záhada hlavolamu. Nejspíš ho přinesl jeden z pejsků – obě se dámy na křesílkách střídají, takž těžko určit, která to byla. Klíště cucalo a rostlo. Jak to, že jsme ho neuviděli? No a zdechlo, jistě vlivem obojku. Jak to, že se vůbec přichytilo? I kolem bytosti rozměrově tak nepatrné může být velká záhada. |