Pondělí 15.8. 2016,

• Fidel Castro se o svých devadesátinách ukázal na veřejnosti
• Po útoku nožem a hořlavinou ve Švýcarsku zemřela žena i vrah
• Nigerijská Boko Haram zveřejnila video s unesenými školačkami
• Zabití ozbrojeného muže policistou zažehlo v Milwaukee násilnosti
• Proces vystoupení Británie z EU možná skončí až koncem roku 2019
• Na D1 za Brnem ve směru na Prahu se tvořila o víkendu dlouhá kolona
• Generál Štefánik a starosta Lomecký dostali znak českého letectva
• V sobotu prošly Prahou průvody Pro rodinu a Prague Pride
• Počasí v Praze: oblačno, 25°C V lednu, nebo později
  Příklad smíšených pocitů. Na jedné straně je době, že britské referendum o brexitu nemá za následek hospodářské potíže ani v Británii, ani v kontinentální Evropě. Dokonce se dá konstatovat, že nemá důsledky žádné. Dokonce se zdá, že výrazně klesá vůli Británie se ze spleti smluv s unií vyvázat. Termín je posunut dokonce na rok 2019, to je za tři roky, do té doby tu může být kalifát anebo Marťani.

  Na druhé straně se ukazuje, že navzdory všem ušlechtilým proklamacím platí i v rádoby unifikované Evropě zásada větší bere. Elementární ekonomické zásady neplní nikdo, jenom třeba taková Česká republika – podíl státního dluhu a HDP. Kritéria přístupu j euru bychom splnili hravě, s tou výhradou, že se jaksi nedaří přesvědčit obyvatelstvo, že by to byla výhra. Jako desetimiliontina obyvatelstva si myslím, že by to výhra nebyla. Teď se zřejmě usiluje i o rozvolnění brexitu. Evropa Británii potřebuje a Británie potřebuje Evropu, to se tu rýsuje. A referendum?T o je jako když se pantáta namaže v hospodě a přijde domů a rozbije budík.

  Tak se to aspoň jeví mně, v srpnu 2016. Vše může být jinak nicméně vývoj událostí jaksi potvrzuje moji skepsi vůči upřímnosti brexitu.

  Vzhledem k tomu kolik voleb je před námi, je termín 2019 je vskutku velmi vzdálený.

  Zde Kotas, mám dotaz.
  Víkend byl ve opepřen zpravodajstvím o tom, jak jistý Švýcar kolem sebe dštil hořlavinu a bodal nožem a sám zahynul a do hrobu strhl ještě jednoho člověka.
  Švýcaři nemají pověst lidí, kteří konají takové věci, spíš vyrábějí hodinky. Copak to asi bylo za Švýcara?

  Přítelkyně Gari s Norou jsou přítelkyně, dá se říci, nerozlučné. Málo kdy se stane, že by se jedna od druhé vzdálila na víc než dvacet metrů. Pravda, v domě a zejména na zahradě se Nora aktivněji účastní prací. Když sekám trávu nebo když Ljuba stříhá keře, Nora leží opodál a žvýká klacek, kdežto Gari to sleduje zpovzdálí, oknem, ze svého křesílka. Naopak venku na ulici je Gari družnější. Někdy si říkáme, že kdyby šel naší ulici tygr usurijský, Gari by mu nadšeně běžela v ústrety: tebe ještě neznám, ty jsi ale fešák, pojď si hrát! Nora by se držela v zadním gardu. Někdy to ale na přátelství nevypadá. Naopak, vypadá to na psí rvačku. To někdy čtěte jako hodně často. Měla provázená vrčením a chňapáním, to je na denním pořádku. Zkrátka, ono to přátelství nebo dokonce láska nejsou na pohled někdy vidět. Láskyplné škádlení Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz