Víkend 13.-14.8. 2016,

• Turecko chce s Íránem jednat o ukončení války v Sýrii
• Při sérii výbuchů v thajských letoviscích zemřeli čtyři lidé
• DEA odmítla vyřadit marihuanu ze seznamu nebezpečných drog
• Ruský premiér pohrozil Ukrajině přerušením diplomatických vztahů
• Rusko ohlásilo, že krymská jednotka byla vyzbrojena raketami S-400
• MŠMT rozhodlo, kde ze 160 oborů bude povinná maturita z matematiky
• Hackeři napadli poskytovatele hostingu pro pražskou kartu Lítačka
• Deset stanic naměřilo ráno rekordní teplotní minima pro 12. srpen
• Počasí v Praze: zataženo, 18°C Milý blbe
  Buzerace, to je odpověď státu na rostoucí hrozbu teroristického nebezpečí. Zdá se, že navždy, nebo přinejmenším na dlouhou dobu ustala příležitost pro příjemnou procházku Pražským hradem. Toto dědictví po generacích předků bude napříště přístupné jen za cenu bezpečnostní prohlídky. Na serveru Lidovky.cz šťavnatě popisují případ muže, který si vychutnal hlídkující strážníky tím, že v batohu pronesl dvaceticentimetrový nůž.

  Jemu je určen můj vzkaz, nebo, dejme tomu, otevřený dopis.
  Milý rozuprdný blbe! S první buzerací toho typu, jaká je dnes běžná, jsem se potkal – vím to předně – na podzim v roce 1987, kdy jsem cestoval s mým přítelem a kolegou spisovatelem Jaroslavem Weissem letecky z Bukurešti do Prahy a před vstupem do letadla mu sebrali Swiss Army Knife, a následně ukradli. Tehdy jsem z toho byl všechen rozvrkočen a udiven. Časem jsem si zvykl. Od té doby se vše zpřísňuje, úměrně tomu, jak přibývá vražedných atentátů. Policisté konající tento filcunk dobře vědí, že atentáty nekonají sedmdesátiletí starci, jako jsem já, a jen z profesní otrlosti jim není trapné mi osahávat pohlavní orgány, když mě šacují poté, co moje endoprotézy kyčlí vyvolaly v ochranném rámu poplach. Nekonají je české manželské páry s pinglem. Policisti to vědí. Jenže musí zapřít zdravý rozum a předpis je nutí k takzvaně rovnému přístupu ke všem. Jaksi jsem si na to zvykl a na rektální prohlídku na letišti už reaguji se stoickým klidem.

  Na tom Hradě, kde se to čerstvě zavedlo, se policisté, milý blbe, zachovali jako normální rozumní lidé, když tě neprošacovali až do morku kostí i s tvým podělaným batohem a nevytáhli ti z batohu tvoji podělanou kudlu. Zavařil jsi jim průser. Příště to bude jiné a fronty budou delší. Díky tvé rozumprdné iniciativě budou ještě bedlivější a každé chromé bábě budou rentgenovat berle.

  Nejsem samozřejmě naivní a nemyslím si, milý blbe, že bez tebe by ke zpřísnění nedošlo. Kde si stát neví rady, tam buzeruje ty, kteří s příčinou maléru nemají nic společného. To je normální. Píši tyto řádky čistě z osobních důvodů. Jen to chci, abys věděl, že jsou lidé, kteří nehodnotí tvůj hrdinný čin obdivně. Ano, myslím, že jsi blbec.

  Houbaření Našel jsem už tři houby a to znamená, že houby rostou zběsile. Však je také nás zvolský les (a jistě i jiné lesy) plný nahrbených postav. Pak ty lidi potkáváte na cestě domů, ve tváři výraz blaženého vytržení, v ruce bachratou tašku. Houby nevidím (neboť houby vidím – ano, to je slovní hříčka matky češtiny), zato cítím a říkám si – jak je asi cítí Gari s Norou? Ty pobíhají po lese s frňákem až u země. Říká se, že pes špatně vidí, já si myslím, že vidí až až a zcela jistě vidí sameťáka, když se k němu dostane. Vidí ho a hlavně cítí, ale nedbá. Zvláštní je, že nikdo nevycvičil psa na hledání hub. Vždyť by to mělo být jednoduché – vyčuchej hříbka, dostaneš frolíka. Vzniklo by plemeno houbařských psů, jako jsou psi lovečtí. Nápad skvělý, ale za dvacet tisíc let spolupráce psa s člověkem nerealizovaný. Asi je v tom někde nějaký háček.