Víkend 6.-7 5.8. 2016,

• Turecká vládní strana začala s čistkou ve vlastních řadách
• Merkelové už nevěří víc než polovina Němců, ríká průzkum ARD
• Turecký ministr označil Rakousko za „metropoli radikálního rasismu“
• Česko a Slovensko si pomohou při ochraně vzdušného prostoru
• České zamini zmírnilo varování pro cesty do Ankary a Istanbulu
• Brněnská koalice zelených a pirátů vyzvala Haška k rezignaci
• Většina lidí si myslí, že důchody jsou nepřiměřené, říká STEM
• ČNB nadále počítá příští rok s přebytkem veřejných financí
• Počasí v Praze: půl dne déšť, 17°C Hnojometná kampaň
  To je opravdu moc hezký obrat, hnojometná kampaň a jeho autorem je jihomoravský hejtman Michal Hašek v reakci na skandálu, který se kolem něho rozvířil. Vlastnictví Mafry se i v tomto případě obrací proti Andreji Babišovi. Kdyby Mafra, tedy i Mladá fronta Dnes, patřila komukoli, třeba čertově babičce, zdalipak by MFD psala o kuriózním případu záhadné Lucie Proutníkové , s velkou pravděpodobností Jany Mrencové? Zajisté že ano, psala by o tom, jako o tom píší všechna ostatní média, Bylo by pro média sousto ono prosté zjištění, že si Hašek objednával v Parlamentních listech oslavné články – za státní peníze? To by byl lahůdka pro každé zpravodajské médium.

  Věcně vzato, je ten případ podivné mluvčé (od mluvčá) vskutku vykutálený, tím spíš, že zmíněná Mrencová, jakkoli to popírá, je podezírána, že pracovala i pro komunisty, taky jako cosi v oboru PR. Ono je docela možné, že za tím žádná záhada není. Skutečnost je taková, že žijeme v době „outsourcingu“. Jste firma, ale spíš Státní Instituce, zaměstnáváte metaře. Samotný výkon metby se však outsourcuje u vysoutěžené firmy. Jelikož outsourcovanou firmu je třeba kontrolovat a řídit, původní metař se stává manažerem metby a má svého zástupce a oddělení plánování a realizační odbor a kontrolní výbor posílený nezávislými odborníky.

  Že tedy placený mluvčí má k ruce nějakou Mrencovou není nikterak překvapující. Je to jen námět pro veselé halekání v polovině prázdninové doby.

  Dobré ráno Probudil jsme se časně a tu otravnou část procházky, tu pouliční, jsme měli za sebou, když do sedmé chyběla čtvrthodina. Na začátku polní cesty nás vítala Džerzy. Podrbal jsem ji za ušima a koukám, kde je Tomáš, její pán. Nikde nebyl. Napadlo mě, že mu zdrhla. Zavolal jsem mu, aby si přišel pro uprchlici. Odpověděl mi mroucím hlasem, vzbudil jsme ho. Že zdrhla Džerzy? Vždyť se válí tady na pelechu, skuhral. Po bližším ohledání se ukázalo, že to není uprchlice, ale uprchlík. Na obojku měl visek podložkou pod šroub a na ní vyražené číslo telefonu. Jenže… Neberu si brejle na procházky s pejsky, abych je neztratil. No a pejskové usoudili, že se s uprchlíkem nějak moc kamarádíčkuju a doráželi a štěkali. Vyťukával jsem rozluštěné číslo a když už jsem byl skoro hotov, vrazila do mě Gari čumákem. Zkrátím to – nakonec jsem se dovolal. Nějakou paní jsem probudil. Začala bědovat, že nemá auto, zato dcera má auto. Jenže spí. Bylo to dobré ráno. Dcera probuzena, auto nastartováno, pes předán. Když jsem se vracel, potkal jsem na rohu sousedku. Našla jsem pejska, hlásila mi. Bez telefonního čísla. No, aspoň nikoho nevzbudí. Dneska večer jsme ji potkal znovu a pejska nalezence má pořád ještě v kuchyni.