Čtvrtek 28.7. 2016
,Zatím se o přeřezávání mnoho neví. Chovanec činí opatření: posílí ostrahu hranic s Německem a Rakouskem. Důvod je prostý, Němci se chystají vysídlit několik set tisíc migrantů a ti by mohli pláchnout k nám. Komické ale je, že ty migranty vysidlují od chvíle, kdy k nim přisídlili a nějak se o nedaří. Z ministrovy tiskovky další perlička: podle kvót máme přijmout deset migrantů z Řecka. Zatím se je ale nepodařilo najít.
Žerty stranou, ministr Chovanec nekoná žádnou záškodnickou činnost, prostě dělá to, co v pozici ministra vnitra dělat má. Francouzský prezident Hollande, když ujistil obyvatele Saint-Etienne-du-Rouvray , jak je zdrcen tím, že šestnáctiletý kluk vyzbrojený kudlou a budíkem zabaleným do staniolu uřízl pro Alláhovu slávu jejich faráři hlavu, pohovořil telefonicky s naším premiérem Sobotkou. Sobotka sdělil, o čem si povídali: priorita je bezpečnost občanů.
Se specifickou iniciativou přišli novináři prestižního deníku le Monde. Že nebudou zveřejňovat fotky teroristů, nebudou jim dělat reklamu. Pikantní je, že v Houellebeckově knize Podvolení, včera jsem tu o ní psal, je v té její lepší první polovině zmínka o tom, že média – ve fiktivní Francii blízké budoucnosti – mají embargo na zpravodajství o teroru. To je správný postřeh, dovedeme si představit, že komunisté by taky drželi všechno pod pokličkou. Ale i oni to měli těžké, protože tu bylo rozhlasové a televizní vysílání ze Západu. I kdyby nakrásně všechna tištěná periodika a všechno co vysílá si daly bobříka mlčení, je tu internet a maily a sociální sítě. Takže lidé by čerpali informace a bohužel hlavně pseudoinformace odtamtud, což se děje už dnes. Rozhodnutí le Mondu je tedy ve stejné kategorii toho, jako Hollandovo prohlášení „nous sommes en guerre“. Prostě verbální gesto pramenící z pocitu bezmocnosti.
Reálné řešení není ani v manipulaci s informacemi, ani v uzavírání hranic s Německem a Rakouskem. Cesta – pro celou Evropu – je v následování izraelského příkladu. Izrael má z muslimským fanatismem sedmdesát let zkušeností. Učí nás, že je třeba si uvědomit vlastní základní hodnoty, být ostražitý a odhodlaný. K tomuto stavu má ale západní Evropa ještě hodně daleko, zatím jsme u vlídnosti a odpouštění.
Bojíme se bouřky
Bojíme se bouřky, jak kdo. Gari se bouřky nebojí vůbec, já se bojím trochu a Nora hodně. S mým báním je to samozřejmě složitější. Leknu se a to tak, že hodně, když to řachne vedle do baráku nebo možná nám do baráku, těžko to poznat! Blejsklo to a barák povyskočil půl metr nad terén. To i Gari pozvedla obočí. Taky se bojím, že se bude opakovat to co se stalo před pár lety. Přišlo krupobití, to vytvořilo na zemi krustu a poté nastal slejvák a přestože bydlíme na kopci, docela slušně nás to vyplavilo. Toho se bojím. Proč se bojí Nora? Inu proto, že to není takový hejhula jako je Gari, ta onehdy lezla do pumpy na beton, když na konci naší ulice začali stavět nový barák. Nora se musí být, protože je to ušlechtilá inteligentní dáma. |