Víkend 16.-17.7. 2016
, |
Britské referendum dopadlo ve prospěch exitu s odřeným hřbetem a ostrouhanýma ušima. Je to argument pro nepoužitelnost, ba dokonce ne-demokratičnost referend v takto závažných otázkách: ať dopadnou tak či jinak (a to je princip referenda, buď anebo), vždycky ta druhá strana je znásilněna. Však asi si taky James Cameron okusuje klouby, když v bezesné noci přemýšlí o svém nápadu referendum vyhlásit. To, že mu i náš premiér Sobotka ten nápad vytýká, ho trápit nemusí, což ale neznamená, že nemá Sobotka pravdu.
Jak z toho ven? Britské referendum má efekt doporučující, podstatný je názor parlamentu a postoj premiéra. V úvahu přišly předčasné volby – ty ale jsou nákladné a na dlouhé lokty. James Cameron se odporoučel dřív než se čekalo, místo něho je v čele britské vlády Theresa May. Jasně řekla, že bude výsledek referenda respektovat. A velkého brexisistu Johnsona si vzala k ruce. A co dál?
Setkala se s Nicolou Sturgeon, skotskou premiérkou . A výsledek?
Podle Theresy May záleží na celkovém postoji Velké Británie. Tedy i Skotska, které drtivou většinou se pro setrvání ve svazku unie přihlásilo.
Je to tedy jako s tím alchymistou, který císaři, snad Rudolfu II., předložil zaručený recept na přeměnu olova na zlato, pod jedinou podmínkou, že císař nebude myslet na zelenou lišku.
Od té chvíle nemyslel císař na nic jiného, než na zelenou lišku.
Vychcanost? Jak se to vezme. Především je to politika.
Tragedie v Nice
Je těžké zachovat chladnou hlavu. Masakr v Nice nemá prokázanou spojitost s islamismem a dokonce jsou indicie naznačující, že důvody k masové vraždě byly osobní. Pilot Germanwings Andreas Lubitz také zabil sebe a všechny pasažéry z osobních důvodů a v českém pitavalu nelze opominout jméno Olgy Hepnarové, ta zabila náklaďákem osm lidí. Ale tak či onak, je zřejmé, že jsou masakry v módě.
Asi bude dobré chodit ozbrojený. Konec konců, v průběhu dějin lidé chodili většinou se zbraní po ruce, od neandrtálu až po začátek devatenáctého století (paradoxně – za nošení kordíku byl pokutován mladý student Karel Marx). K tomuto poznání ale nás dělí ještě pár masakrů, v Izraeli k němu dospěli už dávno. Evropa se stává Izraelem. Jenom to neví a možná, že Juncker a jeho mudrcové dospějí k návrhu zákazu náklaďáků.
|
Bílé kalhoty
V létě občas nosím pláťáky, hodně světlé. Už z dálky hlásil kamarád Tomáš: pozor na ty kalhoty! Za ním vážně kráčela Jerzy, zlatý retrívr věku pokročilejšího, způsobů vybraných. Nikdy se nestalo, že by na mne skočila tlapami, proč tedy tolik starostí stran mých kalhot?
Ne všichni pejskové jsou způsobů vybraných a ten jeden se způsoby méně vybranými poranil Jerzince ucho. Jerzy sice neskáče na lidi, ale hlavou klepe. Máme vymalováno v kuchyni, komentoval Tomáš. Červeně, rozumí se.
|