Středa 29.6 2016
, |
Je to tak trochu test inteligence. V tomto směru je třeba připsat kladné body Angele Merkelové za její postoj, v němž nabádá ke klidu a vybízí Brity, aby nespěchali a vše si dobře rozmysleli. Je třeba si uvědomit, že konec světa nenastal, zeměkoule se otáčí obvyklým směrem, Británie je pořád ještě členským státem Evropské unie. Naopak ducha mdlého osvědčil jeden z hlavních viníků současné situace Juncker, když se obořil na britské poslance europarlamentu slovy „co tu ještě děláte“. My jsme tu poslanci, pane Juncker, měla znít odpověď. A budeme ještě hodně dlouho, i kdyby to šlo jako když hrom bije, ještě iks času (do podání výpovědi) plus dva roky.
Ze současných jednání nejsme moudří, protože se fakticky odehrávají za zavřenými dveřmi a nelze jinak. Je to trochu jako při papežské konkláve, když znalci odhadují průběh sezení podle stínů vrhaných přecházejícími kardinály na záclony v zastřených oknech. Bohuslav Sobotka se zdá se ujal role moderátora, tedy uklidňovatele vášní. Jeho výzva k Britům, aby neubližovali usazeným Čechům, Polákům a dalším z východní Evropy zní možná trochu pateticky, ale zase je dobře, že se za naše lidi postavil.Míč je ovšem na ostrovní straně a je zřejmé, že nějak nevědí, jak do něho čutnout. Zatím se mezi sebou hádají, může to vést k vyjasnění. O předčasných volbách v Británii se začalo více mluvit a i to je dobře, protože je to nejčistší způsob, jak se vyrovnat se situací. Jen volby mohou dát plný mandát parlamentu a vládě k tak zásadnímu kroku, který mění pozici celé země a má dopad kontinentální.
Výbuchy v Istanbulu
V době, kdy rozum spí a emoce vřou je další teroristický útok na mezinárodním letišti v tureckém hlavním městě tím správným opepřením zpravodajství. Faktický význam nemá v tom smyslu, že nemění nic z toho, co všichni víme: svět islámu je rozvrácen náboženskou válkou toho typu, jaké jsme v Evropě zažili v sedmnáctém století. Když se vládcové Japonska o tom dozvěděli, spustili železnou oponu a barbarskou Evropu od Japonska odřízli. To udělat se Středním východem nemůžeme, ale volně ho pustit do Evropy je druhý extrém.
Musí se udělat něco mezi tím a akcent na ochranu vnějších hranic unie je také jeden z prvků, které ze současných jednání proniká na veřejnost.
|
Raději pryč
V sousední ulici máme kontejnery na tříděný odpad. Jsou na prázdné parcele, ta je zanedbaná, zarostlá, samé křoví a bejlí. Pejskům se tam moc líbí. Jdeme tedy ve třech, já nesu plastový pytel a nějaké krabice a Gari s Norou běží napřed, podívat se, co pěkně hnusného se dá v křoví najít. Najednou strnou. Slyším syčení, spíš hučení a v zeleni temný stín.
Ano, byl to kocour, pořádný macek. Takový ten kocour, který necouvne. Má tlapky a v nich drápky. Koukejte mazat, křičím na pejsky, zmizte? Užasle se ohlížejí.
No právě, opáčím a ženu je pryč.
|