Úterý 28.6 2016
,Vzhledem k tomu, že vědci zjistili totální neschopnost vnímat ironii u třetiny populace, podotýkám, že to nemyslím vážně. Naopak zcela vážně si myslím, že je Juncker ten druh psychotiků, kteří jsou nebezpeční sobě i svému okolí.
A tady to máme, ten demokratický deficit. V žádné demokratické struktuře by člověk na vedoucí pozici nemohl vydržet ani týden, kdyby ji přivedl tam, kam Juncker dokormidloval EU. Z pěti set milionů obyvatel odchází 64 milionů, to je 13 procent! Římané razili pojem decimace, to bylo, když jejich legie přišla o každého desátého muže – popravou za špatný vojenský výkon. Juncker unii decimoval plus další třetinku navíc. Velmi správně ho napálil náš Zaorálek – a hned za to sklidil v Bruselu držkovou. Protože kdyby šel Juncker, nešel by sám.
Kupodivu
Je kupodivu, že Cameron nepřistoupil na návrh strany liberálů, aby vypsal předčasné volby. Měl by předčasné volby vypsat. Je mnoho důvodů k takovému kroku.
Především, referendum a hlavně jeho výsledek není zakotven v právu. Je to doporučení, nic víc. Británie má řádně zvolený parlament a z něj vzešla vláda standardním demokratickým postupem. Ani vláda, ani parlament nemají mandát k vystoupení z EU. Poctivé by bylo předstoupit před voliče a říci jim:
Voliči, rozhodli jste těsnou většinou přistoupit k zásadnímu kroku s nepředvidatelnými následky. Ten musí realizovat vaši zastupitelé, protože to přinese mnoho zákonných změn, a vaše vláda. Je tudíž poctivé sestavit parlament nový a pověřit ho novými úkoly. Vystoupení z unie se musí stát hlavním tématem těchto voleb. Vy, voliči, rozhodnete, jak se parlament má zachovat. Může se stát, že ho nepověříte odchodem z EU a pak Británie v EU zůstane, nikoli svévolí, ale z pověření voličů. Anebo ho pověříte a pak to parlament a z něho vzešlá nová vláda vykoná.
Toto mi připadá jako cesta možná zdlouhavější, ale po 43 letech členství opravdu není čas spěchat. Ostatně článek 50 Lisabonské smlouvy je napsaný naprosto neurčitě se zjevným podtextem, že nebude nikdy použitý. Jako by ho napsali nějací hokynáři a ne právníci.
Takže je mi nepochopitelné, že tato prostá úvaha se nestala vodítkem pro kroky současné britské reprezentace. Místo toho tančí mezi vejci a zjevně neví, co má dělat dál.
Ostatně ten nedostatek mandátu je obecný – taková Merkelová taky nedostala ve volbách mandát, aby pozvala statisíce Afričanů a Asiatů pod heslem Přijďte všichni.
Totalitní hovnaři
Svoje znechucení nad dehonestací prezidentské standarty jsem tady už vyjádřil, jde o akci, kdy lidi kolem pana Týce ukradli vlajku ze stožáru nad Pražském hradem a nahradili ji rudými trenýrkami. Teď oznámili, že tu vlajku rozstříhali a poslali atd., jde o blbečkovskou akci a nemíním se trápit výčtem podrobností. Prostě vzali nůžky a vlajku rozstříhali a někam poslali na iks adres.
Je zvláštní, jak mohou tak inteligentní lidi – s panem Týcem jsem se potkal a o věci s ním debatil – nechápat, že oni jsou naprosto stejní jako bolševici a talibánci a nacisti a ekologisti a genderisti, výčet by byl dlouhý. Ten společný princip zní: moje je pravda a kvůli ní si mohu dovolit všechno. Zastavit dálnici, protože vím, že se má jezdit na kole a ne autem. Postřílet redakci časopisu, protože se mi nelíbí jeho karikatury. Poslat do plynu lidi, protože jsou jiní. A vždycky je to provázené ušlechtilou rétorikou. Cituji hovnaře:
Decentralizace moci. Zdrojem moci není Bůh, papež, král, generální tajemník ani prezident. Zdrojem moci jsou lidé.
Uf, to je mi myšlenka. Můj ty bože, zdrojem moci jsou lidé! Kolikrát jsme už tuhle blbost slyšeli a tam, kde se to ujalo, vždycky byla diktatura a věšelo se a organizovaně kradlo. Ano, toto je ukázka arogantní svévole aktivismu. Aktivistovi je vše dovoleno, protože on je občanská společnost. Aktivistka může napadnout policistu s řevem Ty svině, protože je to aktivistka. A hovnař může zneuctít prezidentskou vlajku a je mu putna, že jsou i jiní lidé kolem něho a že ti lidé mají s odpuštěním jiné názory než on a státní symboliky si váží bez ohledu na to, jaká konkrétní hlava státu momentálně na Hradě sedí.
Hodiny v hlavě
Gari toho má v hlavě mnoho, kromě jiného i hodiny. Probouzí se v pět. Jak ví, že je pět? Dejme tomu, že v pět je už světlo, že tedy dostává impulz zvenčí. Probudí se a my všichni ostatní spíme – Nora, Ljuba i já. Gari se naveze k Noře do pelechu, Nora to strpí, protože je hodná až na sám práh mučednictví. Nakonec obě usnou vzájemně propleteny, připomínajíce chlupatou housku. Ovšem v sedm špásy končí, to se prostě vstává. Jak sakra Gari ví, že je sedm?
|