Čtvrtek 9.6 2016
,Ta druhá teze bude jistě přijata dobře i v Bruselu. Tamní garnitura si jistě přeje, aby Británie zůstala – a nepřeje si, aby lidé uvažovali o tom, proč věci došly tak daleko. Vždyť je to doslova šílené, že významná politická síla v Británii uvažuje o odchodu v evropského spolku! To není důsledek nějakého spiknutí. To je důsledek poměrů, jež v EU vládnou. Británie se staletou demokratickou tradicí reaguje citlivěji než zbytek kontinentu na to, čemu se zdvořile říká demokratický deficit EU.
S postojem vůči kvótám je ti složitější. Bruselská garnitura – a je smutné, že se o ní musí takto mluvit, že je těžké se s ní ztotožnit – vnímá tento postoj jako vyjádření absence solidarity. Země se zkušeností s totalitou se ta problém dívají jinak. O podstatě krize se nevede svobodná diskuse, je tu nucený názor, ten je v rozporu s převládajícím veřejným mínění. Je to podobná atmosféra, jakou země s historickou zkušeností totality dobře znají. Odtud ta nedůvěra.
V postojích jednotlivých zemí Čtyřky jsou pochopitelně rozdíly. Výrazně se vyjádřil slovenský premiér Fico, když označil za slabinu EU nepochopitelnost a soustředění na nezajímavá témata. To vyjádřil velmi přesně. Jistěže lze namítnout, že nepochopitelnost je hůl s dvěma konci. Může to být, že nepochopitelnost je důsledek hlouposti toho, kdo vnímá a taky mlže být, že nepochopitelnost je na vině toho, kdo chce sdělit. Situace je o to složitější, že to sdělení je ovlivněné masivním mediálním tlakem rozhodujících médií Západu.
Osobně se vciťuji zpátky do pozice občana z doby totality, kdy znovu prožívám to, co jsem už prožil. Zase čelím tlaku nesmyslu, silově vnucovanému. Jenom ta rukavice, která mě chytá za límec, je jemnější. Je z evropské kozinky. Jakpak asi Brusel přijme nově formulované pozice Visegrádu, jako příspěvek do diskuse, nebo problém? Tipnu si to druhé. Tipnu si, že zase někdo přijde s nápadem „zatrhněte jim prachy“. Příjemné překvapení není nemožné, doba je turbulentní.
Přísný kos
Pejskové nelibě nesou, že cosi kutíme kolem našeho zahradního jezírka. Musí se vyměnit voda a tak je po část dne vypnutý oběh vody a tudíž i potůček je prázdný. Ten potůček, ze kterého pejskové rádi pijou. No a taky ptáčkové, zvláště pak kosáci, se v něm koupou. Když ovšem je v něm voda. Jdu tedy kolem jezírka a najednou mám pocit, že se na mě někdo dívá a on je o kos. Stojí ve korytě vyschlého potůčku, ve tváři upřímné rozhořčení a z jeho zobáku čtu sdělení: Co je tohle za pořádek, co jste mi udělali s vodou, kde se mám vykoupat? --> |