Úterý 24.5. 2016,

• Turecko pohrozilo vypovězením dohod s Evropskou unií
• Rakouským prezidentem byl zvolen zelený Van der Bellen
• Netanjahu odmítl francouzský návrh na blízkovýchodní konferenci
• V syrských pobřežních městech zemřelo při explozích přes 100 lidí
• CzechTourism utrácel nehospodárně, NKÚ podal trestní oznámení
• Z ulic v ČR zmizí vojáci, 1. stupeň ohrožení terorem ale platí dál
• Plzeňský kraj žaluje ministerstvo financí kvůli penále za dotace
• Případ vyvěšení červených trenýrek na Hradě jde k soudu
• Počasí v Praze: oblačno, až 26°C; večer bouřka a slývák Vítěz je vítěz
  V rakouských volbách vyhrál Alexander van Bellen a Norbert Hofer prohrál. Rozdíl je necelé procento, což nic nemění na tom, kdo vyhrál a kdo prohrál. Diskutabilní ale je, kdo je poražený a zdá se, že je to Rakousko samo. Naši političtí předáci museli naskočit do vagónu s muzikou a hned blahopřáli van Bellenovi k vítězství nad populismem. Jenže van Bellen je též populista a extrémista. Je to dlouholetý předseda Zelených, tedy nesystémové extremistické strany, která ve všem všudy funkčně nahrazuje rozkladnou činnost strany komunistické. Hofer je euroskeptik, nicméně bezmála polovina voličů při vysoké volební účasti mu dala svůj hlas. Dávají mu nálepku populisty. Podívejme se do Wikipedie, jak to s tím populismem je. Populismus ze své definice prosazuje rychlé a líbivé leč neuskutečnitelné projekty řešení složitých problémů. To ale euroskepticismus není, ten nic líbivého a rychlého neslibuje. Ten kritizuje trvale neudržitelný stav Evropské unie. A že je neudržitelný, to dokazují i rakouské volby, to dokazuje krachující jednání s Tureckem, v němž turecký diktátor, vrah kurdského národa a účastník syrské občanské války diktuje Merkelové svoje podmínky, dokazuje to i jednání kolem Brexitu. Ta loď s hvězdičkami praská ve švech. Evropská unie musí přehodit kormidlo, jinak najede na skálu, musí přestat ovlivňovat počasí a regulovat žárovky a balit koblihy a místo toho musí vytvářet podmínky pro vědecký a technologický rozvoj, aby se Evropě vrátilo její výjimečné postavení ve světě. Na takovém programu není nic líbivého a snadného, jsou to slzy a pot a jistě i krev ukápne. Od lidí jako je Juncker se ale nic podobného nedá čekat, ten bude měnit počasí až do poslední nezabalené koblihy. Potíž je v tom, že neexistuje demokratický mechanismus, který by tu zoufale neúspěšnou partu vyměnil. Od reality je oddělena jejich věž ze slonoviny tolika polštáři a mezivrstvami, že by v ní přežili i potopu světa.

  Volbami v Rakousku nic neskončilo, to teprve začne. Kdyby van Bellen vyhrál 60:40, byla by to jiná situace. Tady si to rozdal levicový zelený extremista s nacionalistickým extremistou a dopadlo to fifty fifty s tím, že ten levicový půjde do úřadu. Jestliže je naše společnost rozdělena po neblahé prezidentské volbě, jak bude rozdělena společnost rakouská? Van Bellen sliboval, že bude společnost spojovat. On se teď bude snažit vymýtit hnědý mor, tahle rétorika se dá čekat. Řádění násilnických bojůvek Antifa se neomezí na Německo. Ta druhá strana si to nenechá líbit, jako v Německu hoří asylové domy.
  Ano, hezkou Evropu nám to paní Merkelová zařídila. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Vítězem nad živly
  Tři dny čtu na mobilu, že se blíží krupobití. Včera dopoledne ještě hezky, pak se zatáhlo a já si říkal, už je to tady. A opravdu. Skoro se setmělo, začalo to burácet a do střešních veluxových oken začaly bušit kroupy. Chytře jsme obešel dům, abych zkontroloval, že jsou všechna okna zavřená. Byla zavřená. Díval jsem se pak, jak do zahrady dopadají kroupy velikosti holubího vejce. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám auto na ulici a ne pod přístřeškem.

  Zareagoval jsem bleskově! V předsíni jsem popadl vatovanou vestu,. hodil si ji přes hlavu, aby mě nějaký ten pingpongový míček z ledu neskolil, popadl jsem klíče, proběhl brankou, nastartoval, couvám, zmáčknu dálkové ovládání a... vrata se neotevřela. Kroupy mi bušily do střechy. Mrknu na branku. No jo, já ji nezavřel, v tom fofru. A ono je tam takové čidýlko, které vypne vrata, když jsou vrátka otevřená. Kdyby tam nebylo, vrata by se otevřela a posunem by do otevřených vrátek nabourala a zničila by je.

  Vyletěl jsem z auta, zavřel vrátka, kroupy do mě mlátily, zapadl jsem zpátky za volant, zmáčkl puntík a tentokrát se vrata velebně otevírala. Zacouval jsem k nim. Přede mnou se otevřel suchý bezpečný prostor.

  V tu chvíli krupobití přestalo, na střechu už padaly jen kapky, znělo to jako potlesk droboučkých paciček.

  Déšť mi tleskal jako odměnu za pěkný podgerovský výkon.