Pátek 19.5 2016
,„Keď všetci kradnú, nech sa všetci boja,“ tak pravil Velký Šéf. Mohl se naparovat, protože klíčově důležité papíry z aféry Čapí hnízdo se kamsi ztratily. Je to mrak, ze kterého pršet nejspíš nebude. Podávání trestních oznámení se stalo součástí folkloru a jakýmsi národním sportem. Ono to vypadá hodně odhodlaně a svalnatě, takové trestní oznámení a za pár dní po něm pes neštěkne a nikdo už neví, že to vlastně byla pitomost.
Záchranná brzda neboli Áči
Klub rváčů, tak se jmenuje slavná kniha Chucka Palahniuka, taktéž film podle ní natočený Davidem Fincherem. K označení Evropské unie by se nehodil, ale šikl by se derivát, taky by to končilo na „áčů“.
Když se ukázalo, že Turecko nehodlá splnit 72 podmínek daných pro získání bezvízového styku a že dokonce premiér Erdogan otevřeně dal celému spolku áčů facku, když podmínky veřejně odmítl s tím, že půjde svou cestou a ať si celá EU trhne nohou (ano, on je rváč, nikoli áč), vymysleli, že bude záchranní brzda. Že tedy Turci mohou do Evropy bez víza (za kolik se asi bude prodávat biometrický turecký pas ve Velkém Bazaru? Loni na podzim jsem je viděl v Manile na tržišti vyrábět na počkání), ale kdyby se věci měly vymknout z rukou, tak se šlápne na tu brzdu a bezvízový styk se zruší.
Jenže ono se to už vymklo z rukou, áči to nikdy v ruce neměli...
Kňučení
Znáte psy, kteří kňučí a dorážejí, že už chtějí jít na procházku? Tak takové psy nemáme. Ti naši trpělivě čekají a když se pak řekne „jdeme ven“, radují se a poskakují a derou se k východu. Nicméně Gari kňučí a doráží, svým způsobem. Vždycky večer. Když se smrákne, Garinka chce spát. A to ne že někde na koberci u radiátoru. Chce na svůj řádný pelech, tam se chce zahrabat do psí deky, přetáhne si ji přes hlavu a spinká až do rána božího. Je mi to sympatické z mnoha důvodu, tím víc, že jsem taky spáč a taková půl jedenáctá je moje hodin a když táhne na půlnoc, to už hodně přetahuju.
|