Pátek 6.5 2016
, |
Kdyby se do Unie přijímalo dnes, míní Javier Solana, někdejší generální tajemník Severoatlantické aliance a unijní ministr zahraničí, Maďarsko by zůstalo za plotem. To řekl ve dnech, kdy se turecký diktátor Erdogan zbavil muže číslo dvě svého režimu Davutoglu, podezřelého z liberálních názorů. Turecko, které vede 1800 politických procesů a bombarduje své kurdské občany, jimž upírá sebeurčení, to dostane volný bezvízový vstup do Schengenu a proti tomu Javier Solana neřekne ani slovo. Na Solanovo „kdyby“ lze navázat další „kdyby“. Jakpak by asi dopadlo české referendum o vstupu do Unie, kdyby se konalo dnes a my voliči bychom tedy věděli, jaká je unijní politika a kterým směrem společenství jde? Chtěli bychom do Evropy, která si už ani nehraje na nějakou demokratickou správu a zcela se podvolila konceptům Německa Angely Merkelové, chtěli bychom do Evropy, která ani nesmí přemýšlet o rizicích spojených s bezvízovým stykem s Tureckem, protože si to Angela Merkelová nepřeje?
Proměna centra Prahy
Nepražským čtenářům se omlouvám, ale tohle je novina asi přesahující svým významem oblast jednoho, byť hlavního města. V průběhu sedmi let by v prostorách kolem dnešního Masarykova nádraží měl vyrůst komplex hypermoderních budov v režii skupiny Penta. Duchovním otcem projektu je slavná architektka Zaha Hadid a to, co bylo předvedeno ve vizualizacích, je skutečně velkolepé. Centrum města dnes končí někde u Prašné brány, na Náměstí Republiky. Teď by se protáhlo až na Florenc a tam už začíná Karlín, který v posledních deseti, patnácti letech také prošel úžasnou proměnou.
Posledním skutečně zajímavým chystaným projektem byl Kaplického Blob, zadupaný do země Václavem Klausem a jeho následovníky. Návštěvníkům Prahy ukazujeme Tančící dům – a ten také málem neprošel, ostřelován kde kým, zejména pak žárlivými českými architekty.
Penta předvedla úžasný projekt. Povzdechnu jen, že mi přijde příliš úžasný na to, aby v českém prostředí závisti, intrikánství a korupce mohl projít. Na moderní architekturu se budeme muset i nadále jezdit dívat do Londýna, pokud se nestane zázrak a projekt se dočká realizace.
|
Opatrnost nadevše
Poslední maléry s Gari a Norou mě zbavily iluzí, že svět je milé místo k životu. Jsem obezřetnější stran jiných pejsků. Ona se ani Gari, ani Nora neperou, jsou to kamarádská, družná stvoření, jenže...
Byl čtvrtek, to znamená společnou procházku s Roníkem. On se svou mamutí postavou by mohl odrazovat eventuální útočníky... Opisovali jsme náš pravidelný čtvrteční okruh a bodem obratu, kde do Zvolského potoka děti vrhají do rozběsněných vln Moranu, symbol zimy, a najednou se odkudsi vyloupl Albert, ohař od nás ze Šmoulova. Nora i Gari se s ním dobře znají, ale nějak ve mně zatikal nějaký budíček a Alberta jsem zahnal. No a potom, na konci procházky se ukázalo, že on to nebyl vůbec Albert, jen mu byl podobný... Nic se nestalo. A věřte, že v tomto ohledu jsem zcela ne-novinářsky rád, když se nic nestane.
|