Čtvrtek 10. 3. 2016,

• Merkelová kritizuje praktické uzavření balkánské cesty
• Fico dostal pověření k sestavení nové slovenské vlády
• Polský ústavní soud shledal kontroverzní novelu neústavní
• Zeman chápe ekonomické důvody návrhu Babiše na dřívější volby
• Pelikán řadí mezi své úspěchy zvýšení počtu zaměstnaných vězňů
• Pro předškolní děti bude povinný poslední rok mateřské školy
• Řád se odvolal proti SPÚ, který zrušil verdikty o vydání majetku
• Auditoři v minulosti vyměřili Čapímu hnízdu milionové pokuty
• Počasí v Praze: zataženo, sotva 5°C Úporná snaha
  Je to zajímavý trend naší doby: místo aby převládala snaha o to, aby fungovalo to co je, usilujeme o to, aby všechno bylo jinak, pokud možno tak, jak nikdy nebylo a o čem nikdo netuší, jak to bude fungovat. Trend prosakuje do všeho kolem nás a v nás, projevuje se to i na dětech. Ten trend se dobře sleduje. Všichni jsme byli dětmi a pamatujeme, co se s námi v té době tropilo. Mnozí z nás jsou rodiče a prarodiče a máme známé s malými dětmi, zkrátka, dětství je jakási univerzální dimenze.

  S mírný m úžasem a velkým neklidem pozoruji, co se kolem nás s dětmi vyvádí. Hodně se mluví o inkluzi, že tedy děti z pomocných škol, dnes se tomu politicky korektně říká jinak, budou chodit spoplu s ostatními dětmi do standardních škol a aby si nepřipadaly pitomé, budou mít za zadkem asistenta, aby jim pomáhal. Je to sice už dávno, co jsme chodil do školy, avšak vzpomínky mám živé a pamatuji tedy, jak to ve třídě vypadalo, když byl někdo ve třídě na hospitaci. Sedl vzadu a kibicoval. Celá ta seance byla řízena učitelem a ten hospitující rušil už svou mlčenlivou přítomností. Jak bude seance probíhat, až asistent bude pomáhat Pepíčkovi nebo Mančínce, aby zvládla matematickou záhadu dva plus dva?

  Možná že to děti budou snášet líp než si představuju, zvlášť budou-li mít tréning z povinné docházky o rok delší, od pěti let včetně přípravky ve školce. Kterýže rodič nebude chtít dítě vydat bude... co? Postižen? Jiný rodič naopak se rozhodne, že jeho dítě nebude vůbec chodit do školy a bude si ho uřit sám a jendou za půl roku vyšle potomka na přezkum. Což se má týkat i školy střední. Za mých školních časů se zle vyplácelo vše, čemu se říkalo extrabuřt. Že by měl někdo tak velký extrabuřt, aby do školy vůbec nemusel chodit, to nikoho nenapadlo. To až dnes máme reformátorů víc než kvítí v poli. Jejich vynalézavost je nekonečná – na jedné straně extrabuřty, na druhé je nivelizace: vše musí být stejné, přijímačky jako maturity. Vypadá to jako chaos v myšlení i činech, avšak má to jednu páteřní osu.

  Prosazuje se vše, co je už na první pohled blbé a zdravému rozumu odporující.
  Neboť zdravý rozum je podezřelý už ze své podstaty.
  Však taky to, o čem tu píšu, je snaha rozum vymýtit. Už od mateřské školky.

  Léčba pokračuje Ve středu ráno měla Gari poprvé suché obvazy, z rány už nic neteče, jen v ní jsou jakési šlemy. Ty Ljuba podle návodu paní doktorky z veteriny dvakrát denně vymývá. Odpoledne byla na krátké procházce v lese. Šel jsem za nimi, Nora s Garinou mi vyběhly naprosti – a Gari po čtyřech, už ne po třech! Ljuba Garinku odvedla domů a já pokračoval s Norou. I tentokrát Nora našla zahozenou petflašku. Když to takhle půjde dál, bude ze mne druhý Panenka - v podstatě celou procházku ženu kopáním flašku po lesní pěšině. Noru to baví a já mám dobrý pocit, že flašku dokopu až ke koši na odpadky. Už se to mnohokrát podařilo. Dnes ne. Už jsme končili, už jsme byli koši na dohled, když tu, kde se vzal tu se vzal, vyloupnul se pejsek , petflašku Noře ukrad a odběhl s ní do lesa. Budeme ji zítra hledat a věřím, že ji dokopeme tam, kam patří. Večer v kuchyni - třeba něco kápne Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz