Středa 2. 3. 2016
,
Zastrčený nos
Ráno vysunula Gari nos ze dveří a hned ho zasunula: do toho nepůjdu! Ale šla. Byla to cesta hodně zarubaná. O polámaných větvích a popadaných stromech asi nemusím laskavému čtenáři nic vykládat, chumelilo všude stejně. Pejskové se veselili, pobíhali ve sněhu, skákali přes ulámané větve... a pak slyším opodál třesk a vidím, jak padá větev tlustá jako paže. Že já se nezachoval jako Garina! Že já vystrčil nos!
|