Středa 24. 2. 2016
, |
V časopisu Týden zveřejnili Sobotkovy názory na perspektivy odchodu z Evropské unie. Premiér se zde jednoznačně a razantně vyslovuje proti koketování s odchodem z EU. Pokládá to za absolutní negaci našeho vývoje po roce 1989. Má pravdu a je třeba ho v tom podporovat.
Sobotka předvídá, že eventuální odchod Británie z EU by mohl vyvolat podobné tendence i u nás. Naprosto to není chimérická představa. Britské požadavky předložené na nedávném summitu stran omezení sociálních dávek měly okamžitou odezvu a přihlásilo se k nim Řecko i Německo. Britský příklad by nepochybně podnítil secesionisty v celé unii, to Sobotka předvídá správně a hlavně včas, dokud ta věc není aktuální. V této kauze se přihlašuje ke koncepčnímu vidění politiky. Doposud byli naši předáci především udržovatelé chodu, však vývoj šel jaksi automaticky. Nutnost vstupu do EU vnímaly u nás všechny demokratické síly a konec konců, přihlášku podával Václav Klaus. Teď je všechno jinak. Stavba se očividně hroutí. Iluze superstátu je dnes marťanská. To ale neznamená, že je špatná koncepce co nejužší spolupráce a koordinace v rámci kontinentu.
Sobotka by měl svoji tezi nastolit zásadněji. Má naprostou pravdu, že alternativa odchodu z EU je propad do sféry vlivu Ruska. Lže, dokonce proklatě lže, kdo tvrdí, že je možné si zachovat autonomii mezi bloky. Jsou věci, které nikdy nefungovaly a historie to opakovaně potvrzuje. Samostatný život malého mezi velkými, to nefunguje. Zrodilo se téma: se Západem mimo Rusko – a nenamlouvejme si nic, je to proti Rusku, nebo proti Západu a s Ruskem, a nenamlouvejme si nic, Rusku se nedá uniknout.
Za ideálního stavu věcí by opět měly být demokratické síly v této věci jednotné a rozmanité nápady ponechat marginálním skupením. Je to zásadní a Sobotka to řekl první, to je bezesporu jeho bod k dobru. Teď se uvidí, co na to jiní. Babiš by v tom měl mít velké slovo, ale zatím se neprojevoval jako muž s názorem, natož s koncepcí. Měl by zpytovat svoji odpovědnost a věnovat menší pozornost ptákovinám, jako je sleva na pivu. Má vliv, a z toho plyne jeho odpovědnost. Ony se ty dějiny zase jednou ozvaly. Pětadvacet let daly pokoj a jsou tu, potvory, znovu. Parketu ke stanovisku má i opozice. Komunisté, ti pravděpodobně s nadšením pošupačí do Ruska, jsou na to zvyklí. Ale TOP 09 a ODS, tyhle dvě strany vstupují na hodně horkou půdu.
|
Hra o šišku
Je to Hra o šišku anebo také Norský hokej, je to na vybranou. Hrával jsem s norou Norský fotbal – šlo o zápolení kolem míče velikosti normální meruny, opatřeného krátkými lany na protilehlých pólech. Pravidla byla jaksi neurčitá, cíl hry neznámý. Když pak do rodiny přibyla Gari, přestal se Norský fotbal hrát. Komplexnost herních pravidel má určitou kritickou mez.
Norský hokej se hraje podobně, jenomže nikoli s míčem, nýbrž se šiškou, jak jistě tušíte. V lese na cestě kopu do šišky, Nora ji honí a zároveň hraje roli brankáře. Je těžké ji prostřelit, protože má postřeh. Někdy se podaří kopnout šišku daleko a pak je nejasné, zda je to vítězství nebo prohra. I v této hře nejsou jasně definované herní cíle. Včera jsem tuto hru hrál od místa zvaného U dubu přes Markovičky a Zelený pokojíček až po Rozcestí uhryzaného paznehtu a tam se šiška rozpadla. Večer jsem to hlásil doma. “Ale to je nějakých půl druhého kilometru,“ žasla Ljuba.
|