Čtvrtek 18. 2. 2016
,
Temná síla
Kdybyste u nás zazvonili a já bych seděl u počítače a pejskové by se mi pelíškovali za zády, vyslali byste signál, cosi jako povel. Gari i Nora by se vymrštily a běžely ke schodům a hnaly by se dolů, jak hezky píše Sienkiewicz, jako rozvodněná bystřina. Rozdíl by mezi nimi byl. Gari by se hnala mlčky, Nora s řevem, spíš s ječákem. V tom se Gari podobá Bartovi blahé paměti, rotvajlerovi, který skoro deset let obýval tuto psí rubriku. Ten se taky hnával mlčky. Ten nevaroval. Ten spěchal, věren heslu, opět jak píše Sienkiewicz, bij zabij. Nikdy sice nic nezabil, ale bil, to ano. Garinka se mu podobá naštěstí jen v akustické poloze, tedy tím, že mlčí. Ale to temné odhodlání k akci v ní je. Večer jsem našel v jejím pelechu rozkousanou tužku. Jistě ji taky zdolala mlčky. |