Víkend 13.-14. 2. 2016
, |
Podle očekávání nedostal ministr obrany Stropnický po pátečním vrcholovém sněmování vládních činitelů vyhazov, jenom ho pérovali za to, že nemlžil ve věci, která byla každému jasná, a tudíž že se zbytečně nezesměšňoval nějakými diplomaticky úhybnými formulacemi. Což neučinil a dal tím příležitost lidoveckému předákovi Bělobrádkovi ukázat, jaký on je hrdina a principiální bronzový kolos.
Čímž zřejmě končí jedna šarvátka s přesahem do médií a zvolna padne do zapomnění, co se vlastně stalo a jak a čí vinou se pět Čechů do zajetí dostalo. Když se nedozvíme, co se vlastně dělo na policejních manévrech v Praze minulou sobotu, jak bychom se měli dozvědět, co se přesně přihodilo někde na syrském pouštním pomezí?
Příští týden bude hodně aktivní. V pondělí se v Praze sejde Visegrád. Ono by bylo dobré, a teď fantazíruju, kdyby se Rakušané přestali ošklíbat a ofrňovat a ve věci imigrace se k Visegrádu přidali. Ono by totiž v podstatě došlo na slova Františka Palackého, že kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si ho vymyslet. Ve svém článku Idea státu rakouského v periodiku Národ například 9. 4. 1865 píše: Ochrana proti Turkům bylo tedy první společné interesse i povolání, ježto poutalo národy a panovníky říše Rakouské na vzájem. Rakousku bylo podle Palackého hájiti křesťanstvo před návalem mahomedánství. No a v témže článku Palacký dovozuje, že když nebezpečí opadlo, idea zvadla.
Jenže ono je to tu znova a idea je zpátky na stole a idea rozkvétá a k tomu směřuje onen proces, charakterizovatelný jako Návrat z Marsu na Zemi. Řecko je očividně beznadějný případ, kope si hrob a stane se časem tureckým předmostím – jak historicky po staletí bylo. No a Visegrád s hostujícími partnery převezme roli Palackého státu Rakouského... ideálně za součinnosti s Rakouskem samotným. Ostatně, Bavorsko by bylo dobrou posilou. Sem směřuje ten proces.
On je ostatně podivuhodně rychlý. Ještě před pár týdny NATO odmítalo angažmá v evropské věci a ejhle, už plují lodi. V pátek ráno se dozvídáme, že budou jenom monitorovat, kdežto v pátek odpoledne pan tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza říká v rádiu, že lodě NATO budou uprchlíky vracet. Samozřejmě jsou k tomu důvody. Jde přece o zastavení kriminální činnosti, jde o narušování pobřežních vod, o nezákonné vstupy do země, o obecné ohrožení, o pašeráctví lidí. Takže ne že není právní podklad pro efektivní činnosti, zatím byly jen právní výmluvy pro nečinnost.
Závěrem, a budu to tu pokaždé připomínat: lže ten, kdo tvrdí, že jde o pomoc uprchlíkům. Skutečnost je jiná. Jde o hloupé a věrolomné lákání nevinných lidí do sociální pasti, do které spadnou, až se usadí v Evropě, která jim nikdy nebude schopna zajistit stejnou míru společenského statutu a ekonomické prosperity, jakou má domácí obyvatelstvo. A kdo tvrdí opak, je zaslepenec, hlupák nebo darebák. Ti oklamaní zoufalí lidé směřují za bludnou ideou, míří do sociální pasti, a ti, kteří do Evropy už přišli, v ní jsou a už se z ní nedostanou a vytvoří podhoubí pro kriminalitu a teror.
To je poznání, které čeká na ty, kdo se vrátí z nadpozemských výšin vznešených idejí vládnoucích na Marsu. S tím poznáním ovšem bude spojená výčitka svědomí, že se na tom zločinu vůči zoufalým lidem spolupodíleli.
|
Setkání s Cífou
Ráno jsme opět po delší době potkali Cífu, toho šíleně chlupatého černého rošťáka. Je to vysloveně sympatický pejsek. Kdybych byl pes, hned bych se s ním hjonil a hrál bych si s ním.
Nora a Gari si drží od pejsků odstup, protože jsou dvojka a vzájemně si vystačí. Cífu tolerují. Zdvořilostně se s ním pohoní, pak na něho Gari přísně štěkne, aby si nemyslel a Nora jde raději pryč, protože nemá ráda výstupy, neboť je to dáma s vychováním. Cífa se ohlíží. Nejsou tyhle dvě nějaké nafrněné? Jsou, Cífo, Ale s tím už nic nenaděláme, ani ty, ani já.
|