Čtvrtek 11. 2. 2016
, |
Pro Babiše je to bezpochyby vítězství. Zákon o evidenci tržeb se podařilo protlačit schvalovací procedurou a je pravděpodobné, že projde Senátem, a je jisté, že ho pak podepíše prezident. Nepodařilo se mu ale přesvědčivě argumentovat, že evidence zamezí daňovým únikům a přinese 18 miliard ročně státní kase. Do sféry pohádek je možno odkázat jeho dovozování, že v důsledku toho všeho bude možno uvažovat o snížení daní.
Byli jsme svědky dalšího vítězství navzdory zásadnímu odporu opozice. To už tu bylo – takto byly protlačeny církevní restituce, které dávají odškodnění i církvím, které v roce 1948 neexistovaly, takto byla prosazena spoluúčast ve zdravotnictví a nikdo nevysvětlil občanům, že je to v jejich prospěch. V obou těchto případech následná vládní garnitura byla dokonce povinna násilně protlačený zákon zrušit. Zrušení daňové reformy v uvozovkách jenom definitivně podlomilo důvěru v serióznost tohoto státu. Zrušení poplatků přivedlo zdravotnictví do tíživé finanční situace a povzbudilo obnovení neproduktivního marodérství.
Není poprvé, kdy nějaké ekonomické rozhodnutí je podpořeno slibem k zlepšení. Kurzovní operace národní banky měly vést ke zvýšení exportu a snížení nezaměstnanosti – a ejhle, zvýšil se export a snížila se nezaměstnanost. Oponenti hovoří, že je to shoda, nikoli důsledek. Dobrá, ale export se zvýšil a nezaměstnanost se snížila.
Babiš si ale vytkl specifičtější cíl – osmnáct miliard na vzestupu výměry daní. To je měřitelná meta. A bude sledovatelná. Ono takoví vyboxovatelné vítězství může být Pyrrhovo. Opoziční poslanci opravdu nejsou sami, kdo je přesvědčen, že nové opatření je víc než nechutná samoúčelná úřednická buzerace.
Zaujalo mě
Francouzi změnili ústavu, aby mohli snadněji vyhánět ze země teroristy a snadněji vyhlašovat výjimečný stav. Ostatně, ten dosud trvá, přičemž se nezdá, že by polevily důvody, jež vedly k jeho vyhlášení.
Ona ta kritizovaná slabost Evropy neznamená, že by chyběly prostředky. Ta znamená, že státní stroj sám sebe omezil v prosazování řádu v zemi. Bohužel, zpáteční jízdenka na let z Marsu na Zemi se platí krví. A není to permanentka, ta krev zase poteče, nedělejme si iluze, že ne. Cesta z Marsu na Zem je ještě daleká, u nás naštěstí podstatně menší než v Paříži nebo Berlíně.
|
Automat
Je to všechno automatické: vjedu v Břežanech do garáže domu, kde mám ateliér. Zaparkuj ve své kóji, vejdu do dveří. V chodbičce zabočím doleva ke dveřím, ty otevřu, tam už je schodiště a taky dveře od výtahu. Výtahem vyjedu do patra, vystoupím, dám se vlevo chodbou a dveře vlevo jsou dveře do ateliéru.
Tak i včera. Vejdu, dám se vlevo a hopla, jsou tam popelnice! Asi jsem se splet. Chybu napravím, dám se k výtahu, ten mě dopraví do prvního patra, jdu ke dveřím, vrazím klíč do zámku, nejde jím otočit. Chvilku lomcuji, zápolím, pak si všimnu... že práh je oplechovaný. Teprve teď mi docvaklo, že jsem v sousedním domě.
Tak to je jasné. Méně jasné je, proč to vyprávím ve psí rubrice. I to má svoji příčinu. Byl jsem tentokrát sám, bez pejsků, obvykle jsou v ateliéru se mnou. No a kdyby byli se mnou, nedovolili by mi vlézt do špatných dveří. Moc dobře vědí, které jsou ty správné, protože nahoře, v ateliéru, mají svoje pelíšky a mističky s granulemi.
|