Víkend 5.-6.12. 2015
,Slováci mají aspoň o stupeň drsnější média, než máme my, a přišli tudíž se zaručenou zprávou, že šlo o 350 milionů eur. Takže se vine rozkošná představa, jak do banky přichází Miloslav Ransdorf se třemi Slováky v závěsu. Přistoupí k přepážce a přeje si vyplatit hotovost.
„Ve francích?“ táže se pokladník, alarmovaný přízvukem.
„V eurech.“
„Kolikpak?“
„Tři sta padesát.“
„Prosím, jak račte.“ Pokladník loví tři zelené s bránou a jednu oranžovou s pavilónkem. Všímá si, že zákazník se hrabe ve velkém lodním kufru. Povytáhne obočí. Ale to už Ransdorf hromuje.
„Co mi sem cpete tohle smetí? Chtěl jsem přece peníze!“
„To jsou peníze, pane.“
„Ale malé! Mně zajímají milióny. Povez mu to, Jožo,“ otáčí se na nejbližšího ze svých druhů.
„To vieš, že milionov, chumaj švajčiarsky,“ zahromuje přítel k pokladníkovi.
„Tak sebou hoď, tihle hoši nemají daleko ke svým vreckovým nožíkům,“ doplňuje ho Ransdorf a klepe lodním kufrem.
Přibíhá stráž, Slováci tahají vreckové nožíky, Ransdorf volá „víte, kdo já jsem“ a tahá legitimaci europoslance. Opona se zavírá nad jevištěm fantazie.
Ono se z toho nejspíš vyklube, že se Ransdorf splet a šel si koupit dálniční známku.
A v Haló novinách napíší ostrý komentář o zmařené antikomunistické provokaci.
Ledaže jinak. Stát se může všechno.
Zaujalo mě
V rádiu povídala slečna redaktorka o vědě a klimatologii. Že si dělala rešerši 1200 nebo kolik článků. Dvě třetiny měly názor, že se neví, proč se klima mění. Třetina psala, že se ví a jen desetina vědců si nemyslí, že za to může člověk.
„Takže 90 % vědců potvrzuje, že za změnou klimatu stojí lidská aktivita,“ shrnuje slečna redaktorka svoje dovozování.
Analýza dezinformace: on ji nikdo nemůže chytnout, že zamlčela, že dvě třetiny neberou lidskou aktivitu jako viníka ani jako neviníka. Důležitý je závěr, ten si lidé zapamatují. A o to tu jde.
Ty di pryč
Včera jsem vzal holky na procházku za Okrouhlo. To je naše sousední vesnice, je tam kilometr dlouhá polní cesta k lesu, pak se jde podél lesa zase kilometr a třetí kiláček vede lesem zpátky k autu. Holky se vyběhají a já je mám pořád na očích, drobátko nám zvlčily za tu dobu, co jsme byli pryč. No a hned na začátku procházky se k nám přidal tuláček. Pejsek barevně příhodný, taky v podstatě bílý, tmavě flekatý, veselý, běžel by s námi k lesu. Nora by nebyla proti, zato Gari zasáhla. “Ty di pryč, tebe tu nechceme, grrr...“
|