Středa 7. 10. 2015
,Za paní Michalákovou se postavil premiér i ministr zahraničí a ministryně sociálních věcí a prezident horuje pro odvolání velvyslance. K vyhlášení války dojde až příští týden, až rozhořčení ještě více vykypí. V modřanské marině se už chystá výsadkové loďstvo.
Slyšíme, že u zdroje problému mělo jít o nějaké zneužívání a že soudy žádné zneužívání nepotvrdily, tudíž k němu nedošlo.
Barnevernet tvrdí něco jiného a bohužel nevíme, co tvrdí, protože Barnevernet to nikomu nemusí říkat.
Zdá se totiž, že v severských zemí lidskoprávnismus dosahuje leckdy až obludných rozměrů. U nás se stalo, že ředitel dal žáku grázlovi pohlavek a musel se poroučet. V Norsku by ho nepopravili, ale jistě by s ním jaksepatří zatočili. Vize Ray Bradburyho z padesátých let se zvolna naplňují, až na to, že on předpokládal, že ta tyranie přijde zprava a ona, jak už to tak bývá, přichází zleva.
Jaké z toho plyne poučení? Pokud chci v Norsku či Švédsku žít, musím ty lidskoprávní svérázy vzít na vědomí. Já bych to nedokázal a je to jeden asi z pěti set padesáti důvodů, proč se tam nestěhuju. Když se tedy někdo do Norska nalepí, musí počítat s tím, že je to tam všechno jinak. Nám to může připadat na hlavu, oni si v tom libují.
Pro paní Michalákovou je to tragédie. Bude se odvolávat a bude se prodírat dál tou byrokratickou džunglí. Jednoho dne bude onen ukradený syn plnoletý a ani Barnevernet jí nezabrání, aby si s ním popovídala.
Bude to ale v norštině.
|
Ťapičky
Výsledkem je i tak trochu smutek. Co je to za beton, když je bez ťapiček! |